Pošta propustí 1600 zaměstnanců a zruší 300 poboček. Vše na základě odborného posouzení… Pošta se rozloučí s devíti sty lidmi a o likvidaci konkrétních pracovišť se teprve bude vyjednávat. Důchodová reforma bude představena nejpozději v dubnu. Komplexní návrh bude hotov později, protože ministerstvo se plně věnovalo valorizační novele a na nic víc nemělo kapacity.

Platy pedagogických pracovníků dosáhnou 130 procent průměrné mzdy ve státě… Nebudou to všichni, ale jen učitelé, a vůbec to neznamená, že by měli skutečně o tolik víc peněz na pásce.

Kateřina Perknerová
Učitelé jako rukojmí politiky

Deficit za letošní rok bude 295 miliard… A byť ten březnový dosáhl 166 miliard čili nejvíc v historii, nějak se to zvládne.

Podobných zaručených zpráv, které platí ráno, ale večer už ne, slýcháme týden co týden spoustu. Když vládl Andrej Babiš se sociálními demokraty, opozice na něm nenechala nit suchou za neustálé změny stanovisek. Především během covidu se lidé mohli spolehnout na to, že neplatí zhola nic. Když Petr Fiala vymyslel plán, jak Babiše porazit, tedy vytvořit dvě předvolební koalice a minimalizovat koaliční potenciál hnutí ANO, zafungovalo to. Opoziční nabídka byla tak široká, že se v ní našli konzervativci, liberálové, levičáci i pravičáci. Jenže po roce a půl vládnutí se ukazuje, že udržet pytel blech není vůbec snadný úkol.

Kabinet se shoduje téměř stoprocentně v zahraničněpolitických otázkách. Postoj k ruské agresi na Ukrajině je kompaktní a mezi vládními stranami v tomto bodě neexistuje rozpor. To ovšem neznamená, že to bude trvat věčně. Prezident Petr Pavel je v tomto směru daleko opatrnější než třeba ministr zahraničí. Situaci na bojišti čte expertně a je mu zřejmě jasné, že žádná zásadní jarní ofenziva, která by konflikt ukončila, se konat nebude.

A nastane čas pro úmorná a tíživá jednání o příměří a míru. Na stole budou muset být ústupky, kompromisy, couvání z pozice buď všechno, nebo nic. Je velmi pravděpodobné, že roli zprostředkovatele převezme Čína, což bude pro řadu tuzemských politiků sousto s příchutí pelyňku. I tento vývoj může otřást soudržností pětikoalice.

Kateřina Perknerová
Na demonstraci bez Prady

Daleko víc ji ovšem bude trápit situace na domácí scéně. Dokola opakovaná mantra, že za obří zadlužení, inflaci, energetickou zranitelnost a neuskutečněnou penzijní reformu může Babišova garnitura, na voliče zabírat donekonečna nebude. Rok a půl u kormidla je dost dlouhá doba na to, aby se věci pohnuly. Jakkoli jde o povrchní hodnocení, lidé zkrátka vidí to, co je na povrchu. Nepřehlednou poštovní melu. Trvalý nedostatek některých léků. Zpackanou tahanici kolem červnové valorizace penzí a snížení jejich přírůstku o tisíc korun. Skokové zvýšení platů politiků. Růst úřednických pozic včetně politických náměstků. Marné vyhlížení úspor, které by eliminovaly strukturální schodek.

Každá z těchto věcí je vysvětlitelná, neříkám akceptovatelná, ale doložitelná vládními argumenty zajisté ano. Nevidím ovšem lídra, který by dokázal občany přesvědčit o jejich síle. Pokud se politici ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Pirátů dostali k moci i proto, že oprávněně tepali Babišův chaotický výkon v čele vlády, měli by dbát na to, aby nyní nepostupovali skoro stejně. Mohl by totiž přijít jiný frajer, který se nezakecá.