Kupříkladu Jan Blatný. Úctyhodný lékař, který je zvyklý říkat rodičům svých malých pacientů i nepříjemné pravdy. A hle. Jakmile si sedl do ministerské židle, kroutí se jako had a není schopen na prostou otázku, zda je signatářem výzvy spolku Milion chvilek pro demokracii žádající rezignaci premiéra Babiše, odpovědět, že ano.

Vyšetřovat. Jen vědět co

Nejprve to popřel, pak hledal falešného Jana Blatného, aby se nakonec přiznal. Divné. Vládobijec Miroslav Kalousek, který žádal okamžitý odchod Romana Prymuly, jenž káže vodu, zatímco v Riu na Vyšehradě pije víno, byl nachytán na pivu v zavřené restauraci. Mlžil náramně, od pusy se mu prášilo jako jistému baronovi. Nebylo to nic platné, i on musel jít s barvou ven a omluvit se.

Vím, že je těžké být v politice Mirkem Dušínem, ale přesto stále doufám, že se dočkáme aspoň lidí, kteří nezatloukají ze zvyku a aniž by hnuli brvou podle haškovského receptu: V Lánech jsem nebyl, žádná schůzka se nekonala… Platí totiž, že nachytaný činitel častokrát není jen za lháře, ale také za hlupáka.