Lékař olympijské výpravy nebyl očkován. V letadle se pak nakazili sportovci, pro které hry v Tokiu měly být vrcholem kariéry. Kdo koho přesně nakazil, není a nebude jasné. Olympionikům to může být jedno. Teď jsou jejich naděje zmařeny. Přicházejío všechno. Kvůli čemu? Je to šlendrián a neschopnost, nebo nešťastná náhoda?

Jiná zpráva ze dne: česká ekonomika patří k těm, které byly covidovou krizí zasaženy nejvíc. Divit se není čemu. V poměru k počtu obyvatel republiku zdrtila nákaza krutě. Nejen v počtu případů, hlavně v počtu lidí, kteří umřeli. Byla to neschopnost vlády, co na zemi přivedlo takovou katastrofu? Nebo to byla shoda smutných okolností?

Jiná strašná zpráva dnešních dnů: severozápad Německa spláchly povodně. Mrtvých jsou desítky, škody nejdou sečíst. Opravdu to nešlo předvídat? Vždyť jde o jednu z nejvyspělejších částí nejen Evropy, ale celého světa. Udělal někdo chybu, nebo je to tragická smůla?

A vrátíme-li se k (zatím) největší historické události tohoto tisíciletí: Přenesl se covid z nějakého zvířete na člověka jen tak? Nebo je to jakási nutnost, která měla postihnout příliš rozežranou civilizaci?A mohli ji Číňané zastavit v zárodku? Byla to jejich neschopnost, co vypustilo zlo do světa, nebo se to jen tak seběhlo? Pokračovat můžeme mnohem dál: Byla to náhoda, co naučilo opici chodit po dvou,a další, která prvotnímu člověku odhalila tajemství ohně? Nebo to mělo nějaký smysl, cíl a účel?

Lidstvo se dělí na dvě ohromné třídy, co se týče názoru na tuto věc. Jedni si myslí, že přišly s evolucí. Druzí je mají za zázrak. Navzájem se považují za hlupáky, ačkoli se nikdo nikdy nedoví, jak to bylo doopravdy.

Podívejme se do dějin. Například do Suchých Krut v onom roce 1278. Rudolf Habsburský, muž značně pokročilého věku, padá z koně. Milimetry ho dělí od záhuby. Jakýsi knecht ho zvedne a zachrání. Římský král se zvetí a na hlavu porazí Přemysla Otakara. Kdyby ale Rudolfa tehdy onen voják nezachránil, byla by bitva pro Němce a Rakušany ztracena. Nevznikla by habsburská monarchie nýbrž přemyslovská. Možná by vážně nad českou říší slunce nezapadalo.

Anebo známá patálie u Waterloo v roce 1815. Kdyby nezabloudil maršál Grouchy a přišel na bojiště včas, mohl se stát Napoleon pánem Evropy. A možná bychom teď mluvili krásnou francouzštinou.

Příklad z novější doby: u kulatého stolu sedí vyjednávači za Občanské fórum a ti za totalitní vládu. Ti první zakřiknutí, ti druzí zoufalí. Najednou se vysoký úředník režimu Marián Čalfa usměje na Václava Havla. Padnou si do oka. Kdyby se to nestalo, podpírala by dosud komunistická strana vládu? Ale od filosofie zpátky k těm sportovcům.

Byli vysláni na poněkud šílené olympijské hry. Nejsou první ani poslední. Ty nejšílenější se konaly v Hitlerově Berlíně před válkou. Další bojkotované pak v Moskvěa ještě v Los Angeles. Tyhle jsou napadené virem, v obavách a bez diváků.

Čeští sportovci se pravděpodobně stali obětí smolné shody okolností. Stačil ale jeden „knecht“, který by někoho přitáhl do očkovacího střediska. Pravděpodobně se nedalo zabránit ani tomu, aby covid Česko zpustošil strašně. Ale stačil jeden „knecht“, který by ukřičel předsedu vlády a přesvědčil ho, že loni v září se mají natáhnout roušky a před Vánoci se nesmí otevírat obchody. Tisíce životů by byly zachráněny. Někdo nese odpovědnost i za tu smůlu. Vláda selhala v boji s nákazou a měla by nést následky.

Olympijský výbor nedokázal připravit pro naši výpravu elementární podmínky. Jeho šéf by tedy neměl skandál vyšetřovat, ale spíše rezignovat. Koneckonců, Přemysla Otakara přece na poli rozsekali a Napoleon musel na Svatou Helenu.