Spisovatel Martin Vopěnka: Koněv, Žižka, Napoleon a všichni ti vrazi

Odhlédněme na chvíli od toho, že se jednalo o hloupé a nezralé gesto, jímž se jinak nevýrazný starosta, pod jehož vedením Praze 6 chybí jakákoliv vize, úspěšně zviditelnil. Jako obyvatel tohoto pražského obvodu si mohu jen postesknout: Více by starosta obvodu prospěl, kdyby odstranil sám sebe.
 

Ale dobře, představme si, že tady není koronavirus a že starostou Prahy 6 je někdo pracovitý, praktický a moudrý, za nímž stojí hmatatelné výsledky v rozvoji jeho čtvrti. Předesílám, že nejsem žádný rusofil a že na reálném socialismu neshledávám ani nit dobrou. Přesto považuji za legitimní položit si otázku, jestli je odstranění sochy maršála Koněva správné.

Je obvyklé, že se sochy kácí v průběhu revolucí. Tehdy se strhávají symboly staré doby. Tak vzal za své i Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Nyní se tam bude v amatérské napodobenině vracet. Je také obvyklé, že se sochy staví vojevůdcům.

Spisovatel Martin Vopěnka: Rýmička se teď nehodí

Ty pak, spíše než na politiku, odkazují na válečné hrdinství a velikost bitev. Přičemž z dnešního pohledu stáli ve většině historických bitev v čele vojsk na obou stranách zločinci a vrazi. Přesto nikdo nevolá po odstranění soch Jana Žižky, který měl přitom na rukách krev nevinných a neozbrojených řeholnic a řeholníků.

Nejinak by dopadl Napoleon, přesto nikdo netrvá na odstranění jeho soch kdekoliv po Evropě. Z dnešního hlediska by nemusel obstát ani Karel IV – otec vlasti. Způsobil prý nejeden pogrom na Židy, když od měst vybral pokutu za pogrom předem.

Je pravda, že Koněv patří přece jen do nedávnější historie. A je nesporné, že sloužil zrůdnému režimu. Nesporná je i jeho role při potlačení Maďarského povstání. Nesporné je však i to, že davy lidí vítaly v květnu 1945 Rudou armádu s nadšením jako osvoboditele.

Popřít nelze ani velikost bitev, jež Rudá armáda na východní frontě svedla. S přihlédnutím ke všem těmto okolnostem si nemyslím, že by měla socha maršála Koněva jakýkoliv toxický vliv na současné demokratické zřízení. Nikdy se nestala památníkem, který by využívali extremisti. Její existence nemá co říct k současnosti. Zato může být chápána jako dobrý příklad rozpornosti a mnohoznačnosti dějin.

Proto bych ji tam klidně nechal. Jestli tam je nebo není by mohlo být zcela nepodstatné, kdyby ovšem na jejím odstranění nepostavil lokální politik Kolář svou kariéru. V jeho případě a s ohledem na výsledky jeho práce to není nic jiného než zbytečná a hloupá provokace. Což samozřejmě ani v nejmenším neospravedlňuje jakýkoliv akt násilí ze strany cizí mocnosti. Nedělám žádné iluze o kauzách Skripal nebo Litviněnko.

Matěj Stropnický pro Deník: Vláda snědla svoji vlastní strategii

Jednalo se však o bývalé agenty, což je přece jen jiná liga než oficiální představitel místní samosprávy cizí země. Mohu se samozřejmě mýlit, ale osobně se mi v tomto případě zdá úmysl vraždy krajně nepravděpodobný. Spíše bych si vsadil na to, že je to geniálně vytvořená dezinformace, jejíž účel je jasný: uvrhnout příslušného místního politika do strachu a nejistoty. Což se v případě starosty Koláře podařilo beze zbytku.

Tím, co se kolem toho nyní vytvořilo, se ovšem z odstranění sochy nestal moudrý státnický čin.Stále je to krok krajně nediplomatický. Chovat se diplomaticky, tj. neprovokovat a usilovat o dobré vztahy, třeba i s Ruskem, ještě neznamená někomu se podřizovat. Ale vždycky je přece jen lepší zkoušet to raději slušně. Stejné je to i v mezilidských vztazích. Těžko urovnáte vztahy se sousedem, když začnete tím, že porazíte jeho oblíbenou jabloň.