Existuje ruské přísloví „Člověk se rodí v širém poli a umírá v temném lese“. Vysvětluji si ho tak, že mladý člověk vidí kolem sebe úžasný ohromný svět, který lze poznávat, dobývat a měnit. A jak postupně stárne a se světem se seznamuje, tak jeho idealismus pomalu mizí. Zjišťuje, že věci jsou složitější, než se zdají být. O lidech, které měl za svoje vzory, se dozvídá i ty ne příliš pěkné věci. A vyřešení jednoho problému často vyrobí dva problémy další.

Neuvěřitelné europříhody Orbánova europoslance

Dokáže tohle změnit idealismus sedmadvacetiletého Mikuláše, který studoval evangelickou teologii? Nepochybně má právo si to vyzkoušet. Ale v tuto chvíli nemohu než konstatovat, že mezi podporovateli hnutí Lidé PRO žádné velké profesionály na řízení státu nevidím. Dana Drábová už podporovala kdekoho, David Ondráčka z Transparency International mi přijde poněkud monotematický a Jan Čižinský se opatrně drží stranou.

Vrátím-li se k přirovnání, tak z širé Letenské pláně nyní hnutí kráčí do lesa reálné politiky, kde je spousta stromů, mnoho dřevorubců a čím do něj člověk víc vidí, tím se mu zdá temnější.

Svůj k svému. Peníze k penězům, ANO k ODS

Nové hnutí slíbilo, že až nasbírá 400 000 podpisů, máme se prý nechat něčím překvapit. Zatím jich má dvanáct tisíc a já se tedy nechám překvapit, zda tou cestou Mikuláš Minář mezi jednotlivými stromy nezabloudí.

Autor je spisovatel