Organizátoři letních doučovacích kempů jsou každé ráno jako na trní. Nikoliv kvůli náporu žadonících rodičů, ale přesně z opačného důvodu. Pokud se totiž nedostaví aspoň patnáct dětí, ztrácejí nárok na dotaci ministerstva školství.

To na bohulibý záměr vyčlenilo 270 milionů korun. Tábory mají sloužit jako náplast na mnohaměsíční sociální izolaci i procvičování dovedností, které při distanční výuce není snadné získat.

Skvělé myšlenky se chopili táboroví vedoucí, učitelé, vysokoškoláci. Zpočátku to vypadalo, že nadšeni budou i rodiče. Jenže na začátku prázdnin přišlo rozvolnění, rodiny začaly cestovat a děti do mnoha kempů nedorazily. Často bez omluvy.

Jestli pořadatelé neměli v zásobě dostatečně dlouhý seznam náhradníků, mohli si rvát vlasy a rozbíjet privátní prasátka. Je-li tento přístup lakmusovým papírkem občanské vyspělosti, tak z toho běhá mráz po zádech.

Zkrátka když je něco zadarmo a navíc nejde jen o čistou zábavu, lidé to nevnímají jako závazek.

Obávám se, že totéž platí pro rozhazování ze státního rozpočtu, kterému teď kdekdo tleská, abychom časem všichni zaplakali nad výdělkem.