Přestože se množství lidí rozhoduje zejména na základě ceny, měli byste zohlednit také faktory, jako je kvalita, vzhled nebo bezpečnost. Pokud si stanovíte cenové rozpětí, budete přesně vědět, z čeho si můžete a nemůžete vybírat. Pak se zaměřte na materiál, důležitý je i barevný odstín. V kurzu jsou nyní přírodní barvy a dřevěné dekory, nicméně neutrální barvy se neomrzí ani po dlouhých letech. V úvahu vezměte také velikost pokoje a barvu nábytku, které by měly ladit s podlahovou krytinou.

Univerzální PVC

PVC je vícevrstvá syntetická krytina vyrobená polymerací z vinylchloridu, který slouží jako základ pro další umělé povrchy, jako jsou třeba vinylové podlahy. Ve spojení s textilním podkladem se díky své všestranné praktičnosti hodí takřka do celé domácnosti, ať je to kuchyně, obývací pokoj, nebo ložnice. Jen do předsíně ji raději nedávejte.

Lino je odolné vůči oděru, světlu i třepení, zároveň je měkké a pružné, výborně tlumí kroky. Zvládá vodu, takže bude dobře sloužit v koupelně. Tímto materiálem lze pokrýt i schodiště, nemusíte se obávat, že bude kluzké. PVC podlahy navíc lze položit na podlahové topení, což oceníte především na chalupě, kde zpravidla bývá větší chlad a vlhko. Na druhou stranu právě chaty či chalupy si žádají spíše přírodní materiály, které se k jejich celkovému charakteru hodí lépe.

V porovnání s laminátem je PVC pocitově teplejší, oproti dřevu zase měkčí a pružnější. K dobru je třeba ještě připočítat nízkou cenu v kombinaci s dlouhou životností, dále široký výběr vzorů a dekorů spolu se snadnou údržbou. Staré lino navíc bezproblémově a ekologicky zlikvidujete.

Snadno si poradíte také s pokládkou. Než se do ní pustíte, musíte dokonale vyrovnat podklad. Slovo dokonale je třikrát podtrženo. PVC se většinou prodává v rolích a pokládá se volně, nebo se celoplošně lepí. K dostání jsou i lepené čtverce. Pokud ho umístíte do místnosti, která měří méně než 15 m2, můžete je položit jen volně a zafixovat oboustrannou lepicí páskou. Máte-li místnost větší, pak podlaháři doporučují celoplošné lepení. Při pokládce se vám bude hodit odlamovací nůž, disperzní lepidlo, stěrková hmota, lišty a oboustranná lepicí páska.

Vinyl

Pod slovem vinyl si představte novodobé PVC, které se prodává v dílcích. Zásadní rozdíl je v použití množství plastifikátorů neboli změkčovadel, proto se vinyl označuje jako tvrzený, PVC je měkčí. Tato podlahová krytina, která nabízí širokou škálu vzorů, jako jsou například imitace suků a vláken, kamene, korku či dlažby, a je velmi příjemná na dotek, se hodí v podstatě do každé místnosti.

Lze ji kombinovat s podlahovým topením a dobře snáší i vlhkost, neboť je nenasákavá, proto bude dobře sloužit v koupelně. Díky vyšší míře tvrdosti oproti PVC, a tím pádem i větší odolnosti vůči nárazu a zátěži, lze vinyl využít jako podlahovou krytinu v kuchyni, předsíni či dětském pokoji. Vinylová podlaha si dobře poradí s kročejovým hlukem. Utlumí tak zvuky nejen pro souseda bydlícího pod vámi, ale i dusot nožiček vašich potomků, které se přenášejí do dalších místností.

Krytina je velmi odolná čili se nemusíte bát poškození například při pádu ostrého předmětu na zem. Pokládka však není vhodná v místech, která jsou dlouhodobě vystavovaná většímu chladu, na mráz totiž vinyl nereaguje dobře. Na chatě, kterou po sezoně zazimujete a vrátíte se do ní až na jaře, se tak bez něj budete muset obejít. Mezi plusové body lze zařadit přijatelnou cenu, snadnou údržbu a opravu poškozených míst – stačí vyměnit dílec.

Nevýhodou může být tendence materiálu časem se rozpínat, což ovšem můžete zmírnit již při výběru. Provedení s co možná nejnižší roztažností je sice cenově náročnější, ale investice se časem rozhodně vyplatí. Než se pustíte do samotné pokládky, opět si pečlivě připravte pevný a dokonale čistý podklad. Nerovnost lze odstranit silnější kročejovou izolací, pod kterou ještě přijde parotěsná fólie.

„Nedoporučuji vinylovou podlahu pokládat na staré parkety, ‚okoukané‘ laminátové podlahy nebo koberec,“ připomíná Richard Klička, odborník na podlahové materiály v projektových marketech Hornbach. Vinyl se pokládá či lepí. Na řezání vinylových lamel postačí nůž. Roztahování lze zabránit také při pokládce. Použitím speciálních lepidel s vlákny roztažnost omezíte. Rovněž lze využít speciální fixační podložku, na kterou se dílce lepí. Podložka zajišťuje i větší komfort a stabilitu.

Položení vinylové podlahy krok za krokem

1.
Nejprve si dobře připravte povrch, který dokonale vyčistěte. V případě, že nerovnost někde v povrchu zůstane, použijte silnější kročejovou izolaci.

2. Připravte si parotěsnou fólii a kročejovou izolaci. Fólie se musí položit tak, aby přes sebe jednotlivé kusy přesahovaly o 20 cm. U zdi materiál vytáhněte do výšky 2 cm. Kusy k sobě přilepte lepicí páskou. Na parotěsnou fólii položte kročejovou izolaci. Jednotlivé kusy k sobě přilepte lepicí páskou.

3. Mezera mezi zdí a podlahou by měla být 10 mm. Po položení první řady tyto mezery zafixujte zarážecími klínky. Ty umístěte po obou stranách u přechodu mezi lamelami.

4. Začněte pokládat celou lamelou. Přesah jednotlivých dílů podlahy nesmí být menší než 20 cm.

5. Poslední lamelu u zdi odměřte a seřízněte. Zbývajícím kusem začněte nový řádek.

6. Pokud máte v místnosti nějaké výklenky, nepokládejte lamely až těsně k rohům. Roh se snažte vždy obložit seříznutým dílem jedné lamely. Lamelu změřte, seřízněte do tvaru zdi a můžete pokračovat dále.

7. Na řezání vinylových lamel vám postačí nůž, na menší kousky jsou vhodné kleště, kterými naříznutý kus dobře odlomíte.

8. Tam, kde je to potřeba, vyřízněte do lamel otvory. Trubky od topení pak můžete zakrýt dělenými rozetami. Stejně postupujte u kuchyňské linky, která by na vinylu neměla stát.

9. Na řezání a měření lamel můžete použít třeba prkno nebo jinou lamelu. Poslouží nejen jako dlouhé pravítko, ale budete mít hned jasnou představu, jak bude lamela široká.

10. Naměřte si zakončovací lišty a jejich konce seřízněte v úhlu 45 stupňů. Dobře pak k sobě zapadnou. Naneste lepidlo a přilepte lišty na stěnu.

11. Vyplňte mezery u dveří silikonem a zahlaďte gumovou stěrkou.

Laminát

Laminátové podlahy, které jsou levnější variantou dřeva, se skládají z více vrstev. Na protitahovou desku se přidává HDF deska, na ni se lisuje fotokopie dekoru, ta se překrývá nášlapnými vrstvami a fixuje melaminovou pryskyřicí. Můžete si zvolit hladký nebo jemně hrubý povrch a provedení vysoce lesklé, lesklé nebo matné. Některé jsou opatřené voděodolnou nosnou deskou a vodotěsným zámkovým spojem. Nevýhodou laminátu je citlivost na vlhkost hlavně v oblasti spár, zároveň jsou chladnější, nehodí se tolik do sezonních obydlí, jako je chata či tradiční venkovská chalupa. To samé platí i pro koupelnu.

Do místnosti s vyšší vlhkostí vzduchu ji položte jen v případě, když zvolíte speciální. Kvůli vyšší míře hlučnosti a tvrdosti nepatří ani do dětského pokoje. Pokud bydlíte v rodinném domě, zvažte, jestli tuto podlahovou krytinu dáte do pokojů v patře, odkud se mohou kroky více nést. Minusy jsou za námi, plusy, kterých laminát nemá málo, před námi. Kromě širokého cenového rozpětí a snadné údržby k nim patří extrémní odolnost, velké množství a stálost dekorů.

Vzhledem k nízké konstrukční výšce je robustní laminátová podlaha ideální pro renovaci a modernizaci interiérů a lze po ní jezdit i kolečkovým křeslem – nebraňte se jí tedy třeba v pracovně. Další výhodou je to, že se rychle a snadno pokládá na téměř jakýkoliv podklad a stejně rychle a jednoduše provedete opravu, protože se prodává v dílcích se zámkovým spojem, které se do sebe při montáži zacvaknou.

Laminátová podlaha se nejčastěji pokládá jako plovoucí, jednotlivá prkna se nespojují s podkladem. Podklad opět musí být suchý a rovný, nerovnosti větší než 3 mm na metr je nutné odstranit například pomocí tekutého tmelu. Nezapomeňte na okrajích u stěn udělat dilatační spáry, aby bylo při změnách teploty možné kompenzovat rozpínání. Zmiňovaný kročejový hluk můžete alespoň částečně eliminovat už vhodnou přípravou podkladu a volbou kvalitních izolačních materiálů, například instalací roštu osazeného nivelovanými OSB deskami.

Dřevo

Před třiceti lety mezi dřevěnými krytinami převládaly masivní podlahy, klasikou byly parketové vlisy. Radikální posun přišel v devadesátých letech minulého století spolu s nástupem vrstvených podlah, oblibu si získaly především dvou- nebo třívrstevné, u nichž se vrstvy na sebe lepí do kříže. Na spodní díl nejčastěji ze smrku nebo borovice se aplikuje horní nášlap z dubu nebo jiné dřeviny.

Nabízejí snadnou pokládku a povrchovou úpravou je oproti parketám vybavili už výrobci. Zpočátku byly vybavené perodrážkou a lepily se k podkladu, časem se začaly pokládat především plovoucím způsobem. O pár let později zjednodušily a urychlily pokládku dřevěných podlah zámkové spoje.

Dřevěná podlaha včetně parket je vhodná do téměř jakéhokoliv interiéru, skvěle ladí s ostatním nábytkem a dekoracemi, je příjemná na dotek i na pohled a dodává pokoji příjemnou a útulnou atmosféru. Není divu, jde o perfektní izolační materiál s originální kresbou, který je hřejivý na došlap. Chybu neuděláte, pokud si ho pořídíte do městského bytu, rodinného domu či vilky. Díky obvykle stabilní teplotě těchto typů interiérů a zpravidla menší vlhkosti vzduchu jde pro dřevěnou podlahu, jejíž objem se mění v závislosti na menších změnách teplot a vlhkosti, o ideální prostředí.

Údržba však bývá náročnější, dřevo je navíc náchylné na poškození povrchu při pádu předmětů. Dřevěnou podlahu na chalupě, kde vlhkost kolísá, byste měli ošetřit voskovým olejem. Vyvarujte se umístění do vlhkých prostor nebo míst, kde dochází ke kontaktu s tvrdými nečistotami, proto se příliš nehodí do koupelen a předsíní.

Pokládka dřevěné podlahy

Pro montáž pohledové podlahy použijte desky z masivu, které musí mít maximální vlhkost do 10 %. Dřevo s vlhkostí přes 12 % se na podlahové krytiny nehodí, protože může začít vysychat a v podlaze vznikají spáry. Práci vám usnadní desky s předpřipraveným systémem pokládky.

Nejprve vytvořte spodní konstrukci s izolací. Pro tlumení kročejového hluku slouží izolační pruhy odolné proti tlaku, které se seříznou na šířku spodní konstrukce. Pokud existuje nebezpečí stoupající vlhkosti, třeba u nepodsklepených místností, celoplošně na podklad položte PE-fólii. Na izolaci vyrovnejte prkna spodní konstrukce s maximální vlhkostí dřeva 15 %. Dodržujte výrobcem doporučenou vzdálenost mezi prkny, která by měla být asi 50 cm. Pro zajištění konstrukce proti posunutí až do doby jejího upevnění použijte několik pomocných latí, které později opět odstraníte. Meziprostory spodní konstrukce vyplňte izolační vrstvou z minerální vlny.

Nyní přichází na řadu samotná pokládka dřevěných prken. První řadu prken položte drážkou směrem ke stěně. „Dodržujte dilatační spáru vůči stěnám o velikosti 10–15 mm. Zajistěte ji dřevěnými klíny, které po pokládce opět odstraníte. Prkna v řadě vyrovnejte a u stěny je připevněte hřebíky,“ radí Richard Klička, odborník z Hornbachu. Hřebíkové hlavičky mohou být zapuštěny a pak zatmeleny. Zkracování prken u koncových prvků provádějte pomocí děrovky ze spodní strany. Takto budete prkna pokládat po řadách, odříznuté zbytkové kusy z jedné řady se použijí jako první kus další řady.

Na závěr prkna srazte dohromady s použitím dřevěného špalíku. Pro upevnění je provrtejte z vrchní strany pera pod úhlem 45° a upevněte spax-šrouby o síle 3,5 mm a délce trojnásobku tloušťky prkna. Pro stažení a bezešvé spoje koncových prken použijte táhlo. Při pokládce poslední řady se prkno rovněž uloží pomocí táhla. I zde je třeba zachovat odstup od stěny 10–15 mm vzhledem k dilataci.

Dilatační spáry mezi podlahou a stěnami zakryjte parketovými soklovými lištami. Podlaha se tak i upevní. Před umístěním lišt nezapomeňte odstranit distanční klíny. Důležité je také vědět, že se lišty šroubují na stěnu, ne na prkna. Při použití upevňovacích profilů ve spojení s vhodnými parketovými lištami pak šrouby nejsou vidět.

Přírodní linoleum

Hledáte podlahu do obydlí, v němž žijí astmatici a osoby trpící na alergie? Vhodným adeptem je přírodní linoleum, setkáte se i s názvem marmoleum, ekologická podlaha z přírodních surovin, jako jsou lněný olej, pryskyřice a vápenec. Výrobci odhadují jeho životnost až na padesát let. Na podlaze z přírodního linolea vzniká antistatická elektřina, proto nepřitahuje prach a je také odolné vůči bakteriím, takže ideální pro alergiky. Zároveň je tvrdé, pevné a odolné, proto se hodí do velmi exponovaných prostor. Na došlap hřeje a odolává zátěži, materiál je však cenově náročnější. Údržbu provádějte převážně za sucha, protože má hladký, neporézní povrch.

S drobným poškozením si poradíte obnovením vrchní ochranné vrstvy, korková vrstva je umístěna na rubu. Vlastními silami si poradíte s pokládkou rolí či dílců, které se celoplošně lepí, jen se musíte držet několika pravidel. Především se postarejte o pevný, suchý a čistý povrch. Krytina, kterou chcete pokládat, musí být alespoň 24 hodin před akcí umístěna svisle v místnosti, aby se přizpůsobila místním podmínkám. Role by měly být z jedné dodávky. Pásy nařežte speciálním nožem a pokládejte v jednom směru, musí plynule navazovat a pevně přiléhat.

Na lepení je nezbytné používat lepidlo určené pro konkrétní materiál, které se nanáší pomocí ozubené špachtle. Každou vzduchovou bublinku vytlačte vždy od středu směrem ke krajům. Nakonec použijte přítlačný válec. Jestliže se někde najdou místa, která nepřiléhají, je třeba použít závaží. Kvůli pevnému a vodotěsnému uzavření spojů doporučují výrobci svařování speciální pistolí při teplotě asi 350 °C. Jestliže si chcete pokládku usnadnit, použijte Marmoleum Click. Jedná se o přírodní plovoucí podlahu, která se vyrábí v lamelách a čtvercích. Nemusíte nic lepit, jednotlivé díly jednoduše zacvaknete do sebe díky zámkovému systému.

Korek

Tenhle přírodní materiál snad příroda stvořila právě pro podlahy, protože podlaha z korku je pocitově teplá, nepropouští tekutiny ani plyny a bude vám spolehlivě sloužit až dvacet pět let. Korek, který patří mezi dražší materiály, se hodí do městských interiérů se stálou nízkou vlhkostí. Jeho slabinou je totiž náchylnost na vodu, proto ho nedávejte do koupelen či chatek a chalup.

Příliš mu nesvědčí ani kolečkové židle, takže pro pracovnu či místnost, kde se pohybuje osoba na vozíku, zvolte jiný typ krytiny. Při úklidu mějte na paměti, že korkovou podlahu je nutné stírat opravdu dosucha. V rámci údržby je třeba obnovovat ochranný film, aby krytina udržela barvu. Přesto se časem projeví rozdíl v barvě mezi místem, kde stál nábytek, a prostorem volně přístupným. Po přestěhování nábytku se za čas odstín korku opět srovná.

Na trhu najdete plovoucí korkové podlahy, jejichž pokládku hravě zvládnete. V případě, že povrchovou vrstvou je beton nebo anhydrit (litý základ z pojiva vyrobeného z energosádrovce), je však nutné vždy použít parozábranu. Před pokládkou zkontrolujte zámkový spoj a zbavte ho případných nečistot, protože by mohly způsobit výškové nerovnosti. Pokládat začněte z pravého zadního rohu místnosti. Hotovou podlahu odmastěte 1% roztokem saponátu, nechte uschnout a následně aplikujte polymerový ošetřovací prostředek.

Keramická dlažba

Většina vstupních surovin pro výrobu keramické dlažby je přírodního původu. Výchozí složky se nejprve rozdrtí, následně spojí. Klasická dlažba je glazovaná, modernější slinutá glazuru mít nemusí. Ve srovnání s ostatními krytinami nabízí nejbohatší rozměrovou škálu. Keramickému obkladu nevadí voda, vlhko, pára ani změny teplot, je odolný mechanicky i chemicky. Snadno se udržuje, hodí se i pro alergiky. Podlahovou dlažbu volte do koupelen, toalet, chodeb, předsíní i kolem kuchyňských linek nebo ke krbu.

Nad podlahové topení je to ideální finální nášlapná vrstva, protože se okamžitě a rovnoměrně zahřívá a teplo z topného systému předává rychle do místnosti. Navíc má dobrou akumulační schopnost, a udržuje tak stálou teplotu v pokoji. Při výběru zvažujte také náročnost podmínek použití. Dlaždice s prakticky nulovou nasákavostí využijete například na terase, v okolí bazénu nebo v zahradním altánu bez nebezpečí poškození mrazem. Důležitým parametrem při výběru dlaždic je také stupeň otěruvzdornosti označený symbolem PEI 1–5. Čím vyšší stupeň, tím větší zátěž provozu dlažba snese.

Aby však dlažba skutečně dobře sloužila a vydržela co nejdéle, je třeba ji správně položit a vybrat vhodný druh lepidla a mísit ho s vodou ve správném poměru. Například lepidla s vysokou přídržností – třídy C2 – zvládnou velké výkyvy teplot v chalupách, které nejsou v zimě vytápěné. Dlažbu pokládejte zásadně se spárami, které je po vytvrdnutí lepidla nutné vyspárovat speciální směsí. Pro pokládku dlažby je zásadní příprava celistvého, pevného a rovného podkladu bez nečistot a mastnoty. Stejně tak je důležitá vzájemná kolmost ploch.