Když ve vaší chatičce na samotě u lesa chybí rozvody, voda do ní vůbec zavedena není a nelze s tím počítat ani do budoucna, připadá zpravidla v úvahu jen některá varianta suché či chemické toalety.

V tomto případě existují jednoduchá a levná řešení v podobě kompostovací toalety, kterou lze podle zkušeností řady uživatelů umístit i dovnitř bez obav ze zápachu. Další možností jsou různé druhy chemických toalet, od jednoduchých přenosných campingových typů až po dražší, stabilnější a komfortnější chemické záchody k zabudování do interiéru, vybavené odvětráváním. Zařízení se obvykle skládá ze dvou snadno a rychle oddělitelných zásobníků – horního na vodu na splachování a spodního pro odpad. Podle typu ji lze pořídit od dvou tisíc korun.

V dražší variantě chemické WC má například antimicrobial prkénko s mísou odolávající plísním a eliminující pachy. „Pro provoz je nutný enzymatický a bakteriální přípravek k rozkladu organických nečistot v suchých záchodech, který má vysokou koncentraci bakterií a enzymů,“ připomíná Marcela Bínová, specialistka z oddělení koupelny a sanita v projektových marketech Hornbach.

Za několik desítek tisíc korun si obstaráte i technicky vyspělé a komfortní elektrické kompostovací či spalovací toalety, které je však nutné připojit k rozvodné síti. Pokud je v domě standardní rozvod vody a odpadní i splaškové vody jsou svedeny do trubek, mohou tyto odpady ústit do jímky, septiku, domovní čistírny odpadních vod nebo do veřejné kanalizace.

Jímka

Stará dobrá žumpa je nejjednodušší zařízení, které jímalo odpadní vodu na venkovských chalupách, proto má také označení jímka. Jde vlastně o vodotěsnou nádrž bez odtoku. To znamená, že odpad, který do nádoby přiteče, nebude nikam odtékat, a je proto potřeba jímku pravidelně vyvážet. Výhodou jímky je jednoduchá instalace i provoz. Na vás už je jen ohlásit změny na stavebním úřadě a sehnat tu správnou jímku.

Na první pohled jde o nejjednodušší verzi odpadů, protože cena vhodných plastových jímek začíná zhruba na 20 tisíci korunách, ale bez samotné zástavby, a s nejmenším papírováním. Nižší náklady na pořízení jímky menšího rozměru včetně menšího nutného výkopu může nepříjemně navyšovat nutnost už zmiňovaného častého vyvážení. Dodavatelské firmy obvykle mají k dispozici tabulky a kalkulátory, které po zadání řady parametrů (počet osob, doba užívání nemovitosti v roce, připojené spotřebiče) pomohou určit optimální velikost.

Jímky se prodávají v různých objemech zhruba od 2 tisíc litrů a většina výrobců rovněž zajistí jejich usazení. Vyrábějí se samonosné, dvouplášťové a k obetonování. Samonosné jímky jsou určené pro běžné použití, dvouplášťové se doporučují hlavně do záplavových oblastí a na pozemky s vyšší hladinou spodní vody, jímky k obetonování pak například do blízkosti příjezdových komunikací. Jímka však nemusí sloužit jen jako žumpa na odpadní vodu, lze ji na pozemku nainstalovat i jako zásobník na dešťovku.

Septik

Septik je vlastně vylepšenou formou jímky. Nepropustná nádrž rozdělená na komory se díky své konstrukci postará o přečištění odpadní vody. Tím, že odpadní vody protékají jednotlivými komorami, dochází k jejich částečnému čištění a usazování kalu. Většinou jde o tříkomorový systém, kde v první jímce se usazují kaly na dně a nahoře zůstává mastná část odpadu, v další části se opět odkaluje jemnější část odpadu a třetí část je již přečištěná voda.

Účinnost organického čištění je u septiku jen zhruba šedesát procent, proto vypouštění odpadní vody do země vyžaduje další stupeň čištění. Používá se například zemní filtrace, kde se přes filtrační písek dostane do země voda přečištěná zhruba z devadesáti procent. Počítejte však s tím, že během provozu dojde k postupnému zanášení pískových vrstev a budete muset provést nový zásyp.

Na trhu už najdete i biologický filtr. Kořenová čistička využívá přirozených samočisticích pochodů, které probíhají v propustném půdním prostředí za spoluúčasti rostlin.

Vhodně navržený septik dnes nejčastěji ve spojení s biologickým a zemním filtrem výrazně zvyšuje kvalitu přečištění a přečištěné vody, kterou můžete vypouštět do vod povrchových, podzemních a případně do veřejné kanalizace neukončené obecní čistírnou. A je stejně účinný jako domovní čistička odpadních vod. Cena septiku pro klasický dům i s filtrační čističkou začíná zhruba na 100 tisícich korun. Opět je možné řešit vše betonovou nebo plastovou verzí s různými tvary.

Usazený kal a nečistoty v septiku je potřebné vyvážet, ideálně alespoň jednou za rok. Jak často budete septik vyvážet, záleží ale i na jeho velikosti a na tom, jak je vytížený. Voda v septiku se částečně přečistí a může se dále použít jako užitková. Když budete septik vyvážet, vždy na jeho dně ponechte asi 15 centimetrů kalu. Ten pomůže znovu správně nastartovat biologický proces rozkladu. Ten lze navíc podpořit speciálními enzymatickými a bakteriálními přípravky, které koupíte v běžném hobby marketu nebo drogerii v sypké, tabletové nebo tekuté podobě. Dávku jednou týdně jednoduše vsypete do toalety, spláchnete a bakterie se usadí nejen v septiku, ale v celém odpadním potrubí, které tak postupně vyčistí a zbaví zápachu.

Pomohou v rozkladu bílkovin, škrobů, tuků, papíru a dalšího organického odpadu, ovšem všemocné nejsou. Lidé často bez rozmýšlení lijí do odpadu zbytky jídla. Ať už jsou v jakékoli formě, téměř vždy obsahují tuky. Ty jsou úhlavním nepřítelem bakterií, které umožňují přirozený rozklad odpadních vod v septiku a zabraňují tím vzniku zápachu. Do septiku nepatří ani žádné hygienické potřeby kromě toaletního papíru. Podobně jako tuk působí na bakterie i zahradní a úklidové chemikálie a lepidla, ale také agresivní WC a koupelnové čističe.

Bakterie do septiku vám také pročistí vodu. Tu pak můžete bez obav použít například na zalévání zahrady. Rostliny tak nebudete zalévat vodou s vysokým obsahem chemikálií, ale tou, která jim nijak neuškodí. Samozřejmě ale není vhodné ji používat v domácnosti.

Postarat se musíte také o odčerpávání tzv. kalové vody. Nevystačíte s klasickým čerpadlem, ale je třeba vybírat výkonnější stroje. Zaměřte se na maximální výtlak a průtok. Povrchová čerpadla jsou určená k práci na souši, nelze je tedy ponořit do vody, proto se při výběru zaměřte na míru maximální sací hloubky. Ta bývá obvykle osm metrů, dobře si proto hloubku před koupí změřte.

Ponorná čerpadla jsou v tomto ohledu všestrannější, jsou vyrobena z odolnějších materiálů a mohou zůstat pod vodou. I zde se však při koupi zaměřte na maximální ponornou hloubku. To, co u jiných čerpadel nenajdete, ale ta kalová se bez toho neobejdou, jsou řezací nástavce. Odpadní vody často obsahují mimo jiné pevné částice, které by čerpadlem jinak neprošly. Řezací nástavec je rozdrtí a umožní tak jejich odčerpání. Šikovným vylepšením je plovák s automatickým spínačem, jenž čerpadlo automaticky vypne, pokud je voda na minimální úrovni. Nestane se vám tak, že čerpadlo poběží naprázdno.

Čistička odpadních vod

Pokud se chystáte na rozsáhlejší rekonstrukci víkendového bydlení, jejímž cílem je jeho proměna v místo, kde budete žít trvale či alespoň celoročně pravidelně, začněte uvažovat o instalaci domácí čistírny. K provozu potřebuje elektřinu, enzymy a také pravidelný přísun odpadních vod. Správné funkci bakterií tzv. aktivovaného kalu vadí nárazový provoz při pouze občasném pobytu v objektu. Domácí čističky pracují na několika principech.

Ten nejčastější na mechanicko-biologickém principu je s provzdušňováním a biologickým odbouráváním nečistot. Z odpadní vody jsou nejdříve odstraněny hrubé nečistoty, vlastní organické znečištění již odstraňují mikroorganismy. Čistírny jsou vlastně plastové nádrže, v nichž jsou usazeny technologické vestavby pro účinné biologické čištění. Pro průběh aerobního biologického procesu je nutný přístup vzduchu, o provzdušnění se postará elektrodmychadlo, jehož provoz ovšem něco stojí. Čistírna se instaluje do stavební jámy s betonovým podkladem, uzavře plastovým, ze spodní strany vyztuženým víkem a zasype se zpět zeminou. Potrubí na přívod odpadní vody a odvod vyčištěné vody se k čistírně připojí při instalaci. Výhodou čističek je vysoká účinnost, která dosahuje až devadesáti sedmi procent, a nízké nároky na zastavěnou plochu, jejich průměr totiž nepřesahuje ani metr a půl. Vypuštěnou vodou můžete bez obav zalévat zahradu.

Jedinou údržbou, kterou čistírna odpadních vod vyžaduje, je odkalování. To je potřeba udělat zhruba jednou až dvakrát za rok. Kal je možné kompostovat. Jednou za dva týdny byste měli kontrolovat provzdušňování a správnou cirkulaci kalu. Stavbu čističky je lepší nechat odborníkům, protože zde záleží jak ve výpočtech, tak i ve stavbě na mnoha detailech. Některé vodoprávní úřady povolení také podmiňují vydání souhlasu dokladem o založení odbornou firmou. Před plánováním výstavby jakékoli čističky nebo septiku nejdřív zjistěte, jaké má místní vodoprávní úřad požadavky na kvalitu vypouštěné vody. Může se stát, že požadavky jsou vyšší, než je zákonná norma, a nesplní je ani nejmodernější čističky bez doplňkových systémů.

Trativod

Jednoduchou a finančně nenáročnou podzemní stavbu využijete u jakékoliv obytné stavby, jejíž odpadní vodu nemůžete z jakéhokoliv důvodu odvádět do kanalizace. A je jedno, zda jde o dešťovku sváděnou z okapů rodinného domu, použitou vodu z pračky, kuchyně či koupelny, nebo obsah septiku na rekreační chatě. Trativod má obvykle podobu jámy, která je vyplněná pískem a štěrkem. Právě tato výplň zajišťuje vsakování a tedy ztrácení nechtěné vody. Vrstva štěrku s pískem pokrytá geotextilií je pak zasypaná finální vrstvou hlíny. Plocha nad trativodem je pak většinou zatravněná, takže o jeho existenci ve finále jako nezasvěcení kolemjdoucí nebudete ani vědět.

Jak ho postavit? Pomocí trubek zakopaných v zemi a obsypaných kamenivem je nejprve potřeba odvést odpadní vodu od stavby. Trativod musí být umístěn v dostatečné vzdálenosti od budovy, a pokud je to možné, tak ve směru dolů po svahu, ve směru od budovy. V dostatečné vzdálenosti je pak potřeba vykopat trativodní jámu. Její hloubka se odvíjí od typu podloží a množství spodní vody, vhodné je ale vyhrabat díru alespoň dva metry hlubokou. Pokud jde o rozměry, záleží na množství vody, kterou by měl trativod odvádět. Do vykopané jámy pak umístěte geotextiliii, dále v rovnoměrné vrstvě štěrk a doplňte o písek či další textilii, abyste zvýšili „výkon“ trativodu. Nakonec jámu zasypte vrstvou hlíny tak, aby splynula s okolním terénem.

Každý, kdo vypouští odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních, musí mít povolení příslušného správního orgánu. Trativod si proto nemůžete pořídit bez povolení obecního úřadu. Vždy hraje roli především jeho umístění, délka, stejně jako účel, nebo i to, aby pochopitelně nijak neobtěžoval sousedy, kteří mají zahradu nebo obydlí v těsné blízkosti. V případě nepovoleného zřízení vám hrozí pokuta až 50 tisíc korun, u právnických osob dokonce až 10 milionů.