Jak byste popsala Blacksburg, kde k tragédii došlo?

Virginia Tech a Blacksburg je nesmírně klidné a mírumilovné městečko. Je tu téměř nulová kriminalita. Lidé tu nezamykají auta ani domy. Krádeže tu neexistují. Je tu velmi bezpečno. Incident jako tento je naprosto nenormální a všichni jsme tím šokováni.

Byla jste v den masakru ve škole?

Byla jsem v budově Veterinární univerzity, která je součástí kampusu Virginia Tech, asi kilometr od místa neštěstí.

Byli ohroženi vaši žáci nebo vy sama?

Bezprostředně ne a nikdo z veterinárních studentů se nestal obětí. Řada studentů a kolegů však některé z obětí znala.

Jak jste se o střelbě dozvěděla?

Osobně od lidí v budově. Pak přišla zpráva, že nikdo nesmí vycházet ven a že se nemáme přibližovat k oknům. V tu chvíli jsme věděli, že se stala nějaká velká tragédie. V naší budově zavládla téměř úplná apatie, nikdo nepanikařil, všichni jen nevěřícně a šokovaně sledovali televizní obrazovky a internet.

Co víte o muži, který vraždil?

Studenti ho znali jako velmi odtažitého člověka, nikdy se neúčastnil žádných studentských akcí, během přednášek nikdy nemluvil a neodpovídal na dotazy profesorů. Domácí úkoly vždy včas odevzdával a zkoušky dělal bez problémů. Chodil vždy v černých brýlích, spal na kolejích s rozsvíceným světlem a poslouchal neustále stejnou písničku.

Jaká je situace na škole nyní?

Objevují se slzy, strach a pocit, že se už nikdy nehneme z místa. Je to tak těžké si představit, že je potřeba v pondělí začít učit! Všichni nosíme trička v barvách školy (vínově červená a oranžová)

Jak celou věc vnímají studenti?

Když jsem byla ve středu ráno na Drillfiel před Norris Hall zapálit svíčku k malému pomníčku, viděla jsem hloučky studentů držících se za ruce, někteří nedokázali zadržet slzy. To, že se řada z nich vrátila k rodičům, svědčí o tom, jak je teď rodinné zázemí důležité.

Co vedení univerzity, necítí částečně vinu za to, co se stalo?

Musíte si uvědomit, že toto je velmi otevřená společnost. I když se vědělo, že student, co vraždil, byl psychicky narušen, úkolem této instituce je vzdělávat studenty bez rozdílu barvy pleti, národnosti, sociálních poměrů a studenti nejsou diskriminováni kvůli záznamu u psychologa. Tady by se nikdy nestalo, že by studentovi bylo odepřeno vzdělání kvůli psychickým problémům. A tento incident to nezmění.

Studenti smí nosit zbraně?

Ne. V kampusu platí nařízení, že nosit zbraně je zakázáno. I kdyby stát nařídil restrikce na vlastnění zbraní, vzbudilo by to velký odpor a nedůvěru vládě. Tento národ by nikdy taková nařízení od státu neakceptoval.

Nebudou si nyní studenti více všímat jeden druhého?

Určitě ano. I my, co jsme s nimi v denním kontaktu, si jich určitě začneme přirozeně více všímat.

Neuvažujete o návratu?

Rozhodně neuvažujeme a budeme se snažit spolu s našimi kolegy vrátit život na Virginia Tech do původních kolejí. Vzpomínky a smutek spojený s 16. dubnem 2007 nás ale budou provázet navždycky.

Související článek najdete ZDE.