Na začátku byl obyčejný nápad sedmnáctiletého studenta, že si půjde o prázdninách zaplavat. Špatně vyměřený skok do vody ho málem stál život. Na besedě v sále přibyslavské radnice bylo napjaté ticho, když Jan popisoval svoje zvláštní zážitky.

„Prožíval jsem absolutní štěstí a nepřál si vrátit se zpátky,“ vzpomíná Jan. Svoje zážitky srovnává s pocity lidí, kteří znají něco podobného. Všichni shodně popisují cestu ke světlu. Úžasný pocit, který je zbavil strachu a setkání s tajemnou bytostí, která člověku někdy nedovolí jít světlem dál, protože není ten správný čas.

Jana Boštíka přivedl zpátky na svět kamarád, který ho ve vodě našel a oživil. Zdraví mu už nezachránil. Jan skončil ve svých sedmnácti letech na vozíku. Postižený je už devatenáct let. Jak říká, klinická smrt mu změnila život. Půl roku prožil v rehabilitačním zařízení, domů se už vrátil jako někdo jiný.

„Zjistil jsem, že jsem citlivější, vnímavější. Začal jsem mít chuť pomáhat těm, kteří mi dřív byli lhostejní. Lidí, kteří tím, co já, prošli, je hodně, ale o svých pocitech nemluví. Bojí se posměchu nebo se stydí,“ vysvětluje Jan.

Dřív se nikdy o náboženství nezajímal, ale po nehodě se stal věřícím a tvrdí, že světlá postava, se kterou se „na onom světě“ setkal, byl stoprocentně Ježíš Kristus. Neobvyklý zážitek ovlivnil zřejmě i jeho výběr povolání. Jan Boštík pracuje v současné době jako pastorační pracovník v zařízení pro seniory.