Co pro vás cena znamená?

Beru to jako ocenění práce lidí, kteří dokázali pomoci odhalit tuto kauzu. Povedlo se to především díky statečnosti Marka Řičáře a Aleše Vebera. Pro mě osobně je to cenné v tom, že jsme se pokusili o trochu jiný přístup k investigativní novinařině.

O jaký způsob práce jde?

Okoukali jsme to od Angličanů. Do nějakého prostředí se infiltruje člověk, který se v něm nějakou dobu pohybuje a sbírá klíčové informace. Pro česká média je to strašně drahá věc. Při takové práci totiž není zaručen výsledek a kdykoliv to může skončit fiaskem.

Křepelka je vaším prvním oceněním, nebo už nějaké máte?

Dostal jsem ocenění od vysokého komisaře OSN za válečné reportáže z Afghánistánu.

Takže jste začínal jako válečný zpravodaj?

První má zkušenost s médii byla v Občanském judu na televizi Nova. Tam jsem byl rok jsem získal základní zkušenosti. Pak mě začal zajímat jiný okruh témat, a proto jsem přešel do pořadu Na vlastní oči.

Co vás přivedlo k válečné žurnalistice?

Když mi bylo asi dvacet let, tak jsem se přihlásil do mise, tehdy ještě do Bosny. V té době moc lidí anglicky neumělo a aktivně jsem sportoval. Doteď hraji ragby, takže jsem byl i fyzicky připraven a prošel úspěšně testy pro přijetí. Štěstí bylo, že si tenkrát nevšimli, že nejsem voják, což bylo jednou z podmínek pro přijetí.

Už ale do válek nejezdíte, nebo ano?

Asi před třemi lety jsem byl v Iráku, ale je pravda, že mě nebaví jezdit do válek, když už je po ní. Mě zajímá válka, když běží aktivně. Poválečné stavy jsou totiž strašně nevyzpytatelné. Jde o hrozně záludné prostředí.

V čem?

Samotná válka má ten zajímavý rys, že vám akcentuje podstatné a nepodstatné věci. Například lidi, kteří páchají přemíru násilí, tak u toho nechtějí být vidět. Když tam jsou novináři, kteří o dění informují, tak to může míru násilí omezit.

Zmínil jste se, že děláte aktivně ragby. To je tvrdý sport, který by mohl mít i shodné rysy v investigativní prací novináře?

Já jsem se na to takhle nikdy nedíval. V Anglii mají krásné rčení, že ragby je vulgární sport hraný gentlemany zatímco fotbal je gentlemanský sport hraný hulváty. Ragby je výborné v tom, že je to tvrdý sport, ale bez osobní nenávisti. A jakýkoli kontakt je v rámci pravidel.

Podrobně sledujete kauzy jako Berdychův gang, Kajínek, vražda podnikatele Mrázka, budišovská aféra. Mají tyto případy něco společného?

Paradox je ten, že všechny kauzy spolu souvisejí. Strašně obtížně se to odděluje, ale i když je to k nevíře, tak dokážu najít souvislost mezi kauzou Budišov a třeba kauzou Jiřího Kajínka.

A jakou?

My jsme strašně malá země. Ty lidi se vždycky někde potkali. Vždycky je tam nějaká vazba. Když se vám podaří překročit takzvaný bludný kořen, tak zjistíte, že zločin nějakým způsobem prostupuje zločineckými skupinami.

Informoval jste o Berdychově gangu, kde figurovali jako zločinci i policisté, myslíte, že jejich odsouzením to skončilo?

Josef Opava a Petr Koňařík zdaleka nebyli těmi nejvyššími policisty, kteří v gangu figurovali. Odhalení těch, kteří byli nad nimi, se odvíjí od toho, jestli budou ochotni promluvit, nebo ne.

Kniha o kauze Berdych nebyla jediná, kterou jste napsal, ještě jste spoluautorem publikace o Kajínkovi. Připravujete další knihu?

S nakladatelem uvažujeme o vydání pokračování ke kauze Berdych, která sahá do velmi zajímavých pater.

Zmínil jste se také o Kajínkovi. Myslíte, že je nevinný?

Takhle daleko bych nešel. Každopádně je fakt, že se to celé odehrálo jinak, než za co je odsouzený, takže z tohoto pohledu ano.

Co říkáte na názor předsedy ČSSD Paroubka, že kauza Budišov byla účelně vyvolaná a zmanipulovaná Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu? Jako důkaz předkládá výsledek auditu, který zjistil, že dotace na zámek Budišov nebyla zmanipulovaná.

To je důsledek brutálního nepochopení, co je audit. Vtip je v tom, že ministerstvo dělalo audit, který se týkal žádosti o dotaci. Ale podstata věci je v nadhodnocení zakázky a právě na toto má policie zadaný posudek. Zmíněný audit je očišťující stanovisko pro ministerstvo pro místní rozvoj, že se nepodílelo na manipulaci se zakázkou.

Starosta Péťa podal trestní oznámení na architekta Řičáře, jak to vnímáte?

Je to jeho obrana, na kterou mají právo. Chci říct jednu věc, když nebudu svědčit u soudu já, tak se nic nestane, když nebude svědčit Aleš Veber, tak se také nic nestane, ale když nebude svědčit Marek Řičář, tak kauza není.

Co vaše bezpečnost? Přece jen se pohybujete v prostředí, které by se vás rádo zbavilo?

Mám velkou výhodu v tom, že firma, kde pracuji, je velmi pružná v tom, že když zavolám, tak mám do hodiny ochranku.

Janek Kroupa

Narodil se v roce 1974 v Praze. Studoval několik vysokých škol včetně žurnalistiky, ale ani jednu nedostudoval, protože několikrát odjel do oblastí zmítaných válečnými konflikty. Rok pobýval v USA, aby se naučil řeč. Žurnalistice se věnuje od roku 1995. Nastoupil jako reportér do pořadu televize Nova Občanské judo. Poté přestoupil do redakce pořadu Na vlastní oči, kde je dodnes.