Co se týče teorie, je náš národ precizně vybaven. Praxe je ovšem věcí druhou.
Jeden můj kamarád měl nedávno ošklivou nehodu. Nešikovně upadnul a utrpěl nehezké rány v obličeji.
Přestože se mu úraz stal za bílého dne v centru města, nikdo ze školeného národa mu nepomohl. Ba naopak, lidé se odvraceli a přecházeli na druhý chodník.
Komu by se také chtělo utrácet cenné minuty voláním z mobilu? A navíc, krev se přece špatně pere.
Člověk, který potřeboval pomoc, došel s krvácející ránou a zlomeninami až domů bez povšimnutí. To právě nesvědčí o dobrém vztahu lidí k poskytování první pomoci.
Všem, kteří mu nepomohli, přeje klidné prázdniny a vzkazuje: „Nebojte se skákat do vody, vytáhnout tonoucího umí přece každý.“