„Mohu potvrdit, že tomu tak je,“ potvrdila informaci Deníku mluvčí vazební věznice v Brně Soňa Haluzová. Ta nechtěla komentovat jeho současný psychický stav. „Obecně není nic divného, že se někteří vězni na psychiatrii ocitnou opakovaně,“ podotkla Haluzová.

Zelenka byl do Brna převezen již před čtyřmi týdny. Zhruba v té samé době vyhlásila policie na celý případ nemocničních vražd informační embargo.

„S tím to nesouvisí. Nechtěli jsme to prezentovat, protože by to vyvolalo vlnu dalších dotazů,“ okomentoval nový vývoj v kauze mluvčí Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové Pavel Bužga. Ten nechtěl potvrdit ani vyvrátit, zda se Zelenka pokusil znovu o sebevraždu.

Jeho otec Bohumil Zelenka ale včera Deníku řekl, že se chtěl jeho syn v cele oběsit.

„Spoluvězeň ho viděl, jak si chystá oprátku, tak to oznámil vězeňské službě,“ vysvětlil Zelenka starší. Ten také tvrdí, že jeho syn napsal dopis, v němž se loučí s rodinou a za vše se jí omlouvá. Ve vězeňské psychiatrii se ocitl již v únoru a strávil tam devět týdnů.

Podle Zelenkova otce je synův psychický stav velmi vážný a propadá se stále hlouběji do silných depresí.

„Za čtyři týdny, co je v Brně, byl venku jen jednou na půl hodiny. Má představy, že ho někdo přijde zastřelit,“ popisuje stav svého syna otec, který za ním byl na návštěvě v Brně tuto středu.

Motiv vraždění

Zdravotník Zelenka, který je obviněn z toho, že zabil osm lidí a u devíti dalších se o to pokusil, napsal vůbec poprvé motiv, proč a kdy začal pacientům píchat nadměrné dávky heparinu.

Deník má text rukopisu k dispozici. Zelenka v něm píše, že podat heparin ho poprvé napadlo v květnu 2006 a neví, proč to byl zrovna heparin. Zelenka se svěřil, že si pamatuje konkrétních pět lidí, kterým heparin do těla vpravil. Dva z nich zemřeli.

„Ta myšlenka přišla sama, nevím, proč přišla. Přišel jsem do práce a musel jsem to podat, pořád mě to nutkalo. Nebylo to, že by mi někdo ublížil ani se nikomu mstít nebo, že bych byl nešťastný. Měl jsem spokojený život, nic mi k radosti nechybělo,“ napsal Zelenka.

Petr Zelenka v dopise svému otci napsal:

„Při tom podání jsem nic nepociťoval, že jim podám lék, nemůžu jim přece ublížit.

Vnímal jsem to, že podávám léky, aby se uzdravili, přece nemohli zemřít. Jen jsem vnímal, že právě teď to mají dostat, ale nic se jim nemůže stát.

Nepamatuji si, kolika lidem jsem to podal, pamatuji si pět lidí. U někoho mě to nutkalo, že jsem to musel podat podruhé nebo i potřetí.

Natáhl jsem ten heparin a uvnitř mě to hnalo hned ho jít píchnout. Ať to bylo jednou nebo dvakrát, měl jsem nutkání to podat.

Nevnímal jsem to, že by mě někdo přistihl, nedokázal jsem to sám zastavit, byl jsem uspokojen, že se ti pacienti léčí, že je kolem nich moc práce, to mě vzrušovalo.“

Originál dopisu: