V naší přírodě divoce neroste ani jeden ze třiceti druhů šeříků. Jejich místo zde zaujímá příbuzný ptačí zob, jehož květenství jsou však výrazně menší a také vůně je slabší. Původní domovinou nejčastěji pěstovaného šeříku obecného je Balkán a odtud, z Osmanské říše, se dostal někdy v 16. století do našeho prostoru. A tak začalo dlouhodobé šlechtění, ze kterého vzniklo mnoho kultivarů různých barev a květenství gigantických rozměrů. Díky šlechtitelským úspěchům nabral šeřík na popularitě a stal se častou ozdobou zahrad či parků


Své využití našel i v kosmetickém průmyslu, kde se jeho vonné květy využívají k výrobě parfémů. Doma si můžeme jeho vůni uchovat například ve formě šeříkového cukru, který nám jarní aroma připomene i v pošmourném podzimu. Navíc má vůně šeříku zklidňující účinky. Abych pouze nechválil, u citlivějších jedinců může vyvolávat alergickou reakci, nejčastěji při kontaktu rostlinných šťáv s kůží.

V oblasti, odkud pochází, mu byly přisuzovány až nadpozemské schopnosti. Hospodyně zde každé jaro vyzdobily obydlí rozkvetlými větvičkami a omamná vůně vyhnala všechny zlé duchy.

LIBOR MARČAN