Stromy pučí a pomalu se listnaté stromy olisťují, jarní kvítka ukazují svoji nádheru a vše se zalévá jasnou zelenou barvou. K tomu přispívají sice skrovné, ale přece jen slabé deštíky. Pro faunu to znamená, že se musí postarat o novou generaci a tak vidíme, jak se vzájemně ptáci namlouvají, staví si hnízda anebo obsadí již dříve postavená.

A tak, když se projdeme třebíčským Libušiným údolím okolo potoka, můžeme spatřit dnes již hodně rozšířeného holuba řivnáče (dnes se více používá název hřivnáče), k nim se přidá hrdlička a dále se to hemží kosy a drozdy. Nedávno se spolu s kachnou divokou v Máchově jezírku objevila nutrie, která zřejmě někomu utekla z chovu anebo byla vypuštěna do volné přírody.

Když se zaposloucháme, co nám příroda říká, tak uslyšíme zpěvy pěnkav a sýkorek, které přeruší bubnování datlů do kmene a větví stromů. Můžeme tu spatřit strakapoudy, brhlíky a dokonce datla černého, který vydává silné zvuky kik, kik, kliky.

Při procházce okolo řeky Jihlavy můžeme spatřit ledňáčka a někdy proletí i skorec. A když máme štěstí, můžeme potkat volavku popelavou anebo našeho čápa, kterého i můžeme sledovat na webové kameře u jeho hnízda na komíně. Člověk, který se pozorně dívá, tak vidí, jak příroda čaruje. Na jednom přiloženém snímku, který jsem pořídil před stavidlem vodní elektrárny v Poušově, je vidět, jak jsou na vodě znázorněny vrstvy pilu, květů a různých lístečků, tak jak to spadlo do vody a vrstvil je proud a vítr zároveň. Vytvořil tím krásnou barevnou mozaiku.

Naše příroda je velmi krásná, dokáže velmi překvapovat svojí variabilitou, a tak se zamysleme a pečujme o ni, aby byla zachovaná pro další generace, zaslouží si to.

Vladimír Kenovský