Pokud se podaří ochránit rizikové osoby, měla by se velká část populace nemocí covid-19 cíleně promořit, řekl náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. Jen nevím, jaký promořovací scénář by nám pan Prymula ordinoval. Byl by lepší italský, španělský nebo rovnou americký?

Což o to, jestli se pan Prymula chce promořovat, je mu přáno. Doufám, že jako první začne u sebe a svojí rodiny a předvede mi veřejně, jakou má zdatnou imunitu. Já mu pokusného králíka odmítám dělat, stejně tak moje rodina. Stačí, že toho pána ze svých daní živím a on mi na oplátku radí, abych se nechal nakazit neznámým virem a ještě pro svoje dobro.

Možná by si pan Prymula měl jako první sundat roušku a vydat se do zamořených pražských ulic. Nejlépe metrem, tramvají nebo pěšky. A ukázat mi, jak to zvládne jeho imunita. Jenže to se asi nestane. Pan Prymula se stejně jako jemu podobní schová ve svém bezpečném bytě, v luxusní limuzíně a přes okenní sklo své luxusní bezpečné kanceláře bude sledovat, jak to plebejci na ulicích zvládají. A kdybychom to náhodou nedali, a kdyby hrozilo, že pana Prymulu a spol nebude mít kdo živit, přijde pan epidemiolog s další duševní dardou.

Na promoření vidí pan Prymula ovšem i pozitivní věc. Úmrtnost by nemusela být tak vysoká, jak se dosud uvádělo. Například z údajů z Itálie vyplývá, že nakažených je tam podstatně víc. Možná až deset milionů. Tím pádem by úmrtnost pacientů s covid-19 nebyla patnáct procent, ale jen dvě až tři procenta, dodal. To se to pěkně rozhoduje o smrti jiných, když nejde o vás. To se to počítají mrtvé kusy, když v tom nejste vy.

Když se v Česku podaří ošetřit rizikové osoby, zbytek populace by se s nemocí měl v nějakém časovém období potkat a prokázat, že je imunní. „Neříkám všichni, ale ti, pro něž nebude horší než chřipka. A to jsou lidé nižšího věku, lidé zdraví,“ uvedl náměstek ministra zdravotnictví. Rizikoví nejsou jen senioři, ale i mladší lidé trpící například vysokým tlakem nebo cukrovkou. 

Výborně, teď jen stačí vysvětlit, co si má počít minimálně jeden milion mladých lidí s astmatem, kardiaci, mladí lidé prolezlí alergiemi na cokoliv, děti s cystickou fibrózou, nemocí motýlích křídel a jejich rodiny. Na virus umírají lidé kolem dvacítky i malé děti. Můj spolužák a kamarád má z pracovního stresu vysoký tlak a cukrovku. Je mu 42. Má rodinu, kterou miluje. Tak vám asi pane Prymulo teď píše děkovný dopis a nechává si tisknout parte. Rád by vám prý osobně poděkoval, na délku paže.

Moje kamarádka je obyčejná doktorka. V evidenci má čtyři tisíce pacientů, z toho polovinu mladých. Když slyšela, že by nás pan Prymula rád promořil neznámým virem, vstaly jí vlasy na hlavě. Podle toho, co říká, má nejméně polovina mladých lidí imunitu jako důchodci. Mladí jsou obézní, ve třiceti mají vysoký tlak a náběh na cukrovku, ve čtyřiceti se o ně pokouší infarkt a mrtvice, ve třiceti mají dnu. Čím dál víc dětí se rodí s postižením, hlavně s cukrovkou. To jsou podle pana Prymuly ty slabší kusy. To je minimálně půlka národa.

Představte si, že máte matku, které je přes osmdesát let. Takže abyste ji ochránil, už se k ní nikdy nebudete moci přiblížit? To s ní už navždy budete mluvit jen telefonem a nákupy jí strkat za dveře? Protože jak jinak ji máte ochránit před sebou samým, když budete žít v koronavirem promořeném světě? Utáhnout, přitáhnout! Ta známá věta "Tahle země není pro starý" právě dostává nový a doslovnější význam.

Ochránit rizikové osoby nelze, chránit neboli izolovat bychom totiž museli i všechny ošetřovatele, lékaře, sestry i jejich rodiny. Takže se rozhodně promořovat na něčí rozkaz nehodlám.

V kterém přesně bodě na časové a věcné ose přestaneme, jakožto jednotlivci o sobě sami rozhodovat? Nebo už jsme za ním? Mimochodem kromě neznámého koronaviru existuje na planetě poměrně slušné spektrum virů. Třeba ebola nebo HIV. Ty také nezmizely. Máme se nechat cíleně promořit ebolou nebo virem HIV pro lepší kolektivní imunitu, pane Prymulo? A jak k tomu přijdou města a vesnice, kde nemají nikoho nakaženého? Mají si v zájmu kolektivní imunity pozvat na návštěvu pár arogantních uřvaných a nakažených Pražáků?

Prý, kdo se nakazí jednou koronavirem, může být nějaký čas imunní. Zajímavá dedukce o viru, o kterém nevědí skoro nic ani odborníci. Pane Prymulo, každý rok tady máme chřipku. Ti, co ji dostali jednou, mají za rok repete. Žádná kolektivní imunita. Musejí se nechat očkovat. A pokud vím, na koronavirus žádná vakcína není.

Doteď jsem si myslel, že chápu systém a postup uvažování našich mocných. Šlo o zdraví a životy, peníze byly na druhém místě. Ale opět se potvrzuje - za vším hledej peníze. Mám z toho pocit, že tlaky ovlivní uvažování zda životy, nebo peníze.

Rodiče se s dětmi doma nudí, neboť nejsou zvyklí se o ně starat, chybí jim kavárny a jiné mrhání časem mimo rodinu. Všechno špatné je k něčemu dobré. Vážit si sebe, svých nejbližších a zdraví je daleko víc než peníze. Rodina je základ státu, dříve tedy aspoň bývala.

Promoření celé populace je risk založený na filozofii, že silnější přežije. Virus se ale mění, napadá i mladé lidi a nikdo neví, jaké budou mít postižení doživotní následky po prodělání nemoci tou „malou chřipičkou“. Mimochodem, spočítal už někdo, jak velká je ta malá skupina lidí v kategorii 65 a víc, co to umoření, pardon promoření, nezvládnou? Zvládne to naše zdravotnictví – a krematoria?

Hazard se životy v zájmu velkého boha ekonomiky. Představa řízeného promořování na mě působí stejně uklidňujícím dojmem jako představa, že nejspolehlivější antikoncepcí je coitus interruptus. Nejdřív hrozily tresty za vycházejí bez roušek, teď by nás trestali za to, že ji máte?

František Hlaváč