Až člověka napadá, zda by méně nebylo více. Za veškerými událostmi stojí člověk. Lidé, jichž bychom si měli vážit, na které bychom měli vzpomínat. A naslouchat jim, dokud jsou ještě mezi námi a mohou sdělit třeba jen něco málo z vlastní drsné minulosti. Zasloužené pozornosti se jim dostává při příležitosti Dne válečných vteránů. Nejedná se pouze o vojáky, kteří na cizích bojištích skutečně bojovali za vlast, ale taktéž o ty, kteří se třeba zdánlivě okrajově podíleli na domácím odboji. Obrazně řečeno – třeba pouhou skývou chleba. Je pravdou, že mnozí takoví zůstali ve své skromnosti stranou, neznámí a někdy náhodou objevení. Zasluhují úctu, protože i tou skývou chleba riskovali život svůj a svých bližních.

Stejně symbolicky je vzpomínáno pražských událostí z roku 1939, které byly projevem vzdoru a národní hrdosti. Někteří účastníci si možná neuvědomovali, jaké riziko podstupují, jak bestiální síle čelí, jaká odplata je postihne. Stojí za úvahu, kolik dnešních mladých lidí by správně odpovědalo na otázku, proč máme v Praze Oplatalovu ulici. A kdo ví, že den mezinárodní solidarity studentů v boji proti fašismu byl vyhlášen v roce 1941 na mezinárodním setkání v Londýně? Němečtí okupanti si pražskými listopadovými událostmi v roce 1939 našli záminku v zavření českých škol a uvěznění značného počtu studentů v kocentračním táboře. Zda právě ti nepatří k těm, kterých bychom měli vzpomínat a vážit si jich. Někteří žili v našem region. Někdo možná dosud žije a mohl by vydat věrohodné svědectví. Patřili k těm, kteří většinou raději mlčeli. Snad je k tomu vedla skromnost, snad neradi vzpomínali a snažili se uniknout pozornosti, nechávali si otřesné zážitky pro sebe. Pozornost by však zasluhovali i v současnosti, jejich tehdejší postoje modelovalo ryzí vlastetenství. Zasluhují projev úcty a respektu. Známe jedince, kteří se neustále pokoušejí upoutat pozornost a zdůrazňovat vlastní zásluhy, ale zda bychom neměli pamatovat na ty, podle jejichž charakterů a chování byl v roce 1946 natočen a nazván český protiválečný film: Hrdinové mlčí.

AUTOR: František Uher