Diváci byly svědkem různých příběhů, které se odehrávají při setkání u šálku kávy i mezi obsluhou kavárny. Milostné pletky i rivalita číšníků, nechybělo ani rande a rvačka o dámu. Vše vyvrcholilo v dortovou bitvu jak z filmové grotesky.

Legendární ORIGINÁLNÍ PRAŽSKÝ SYNKOPICKÝ ORCHESTR zajistil hudbu a nejen ji. Zpěvák Matěj Šmíd bravurně zastepoval a odehrál roli koktavého zamilované mládence. Za mikrofonem se naopak ocitli i herci. Groteskou však večer nekončil.

Po přestávce se orchestr přesunul na pódium, aby uvolil prostor pro tancechtivé diváky. Následoval koncert s výukou základních kroků a figur 20. let a řadou dalších příležitostí, jak si hudbu prožít nejen poslechem. Nechyběla ani divácká a herecká volenka. Kdo však tanci neholduje, užil si sladkých i dravých melodií 20. let i tak.

Režisér Martin Pacek považuje 20. léta za dobu „neuvěřitelně progresivní, objevnou a dodnes inspirující“. Nejen proto přijal nabídku hereček Henriety Hornáčkové a Lucie Pernetové, které stály u zrodu představení, a stal se uměleckým garantem i spolutvůrcem. Autorský tým tak navazuje na společné aktivity originálního pohybového divadla Veselé skoky.

„Živá kapela a tancující herci ve vtipných skečích. Tančírna. Diváci, kteří chtějí nejen vidět divadlo, ale užít si večer: víno, hudbu, humor, tanec a sbližování.“ Tak popisuje Hornáčková živoucí představu, která jí byla prvotním impulsem. Situování příběhu do „dobové taneční kavárny, kde hraje živá hudba a hosty obsluhuje podivný personál“ vedlo Packa k výstižnému označení „Pingls“.

V místě klidu, kde to však vře pod pokličkou, se odehrávají tematicky nadčasová humorná dramata. Způsob vyprávění a výraz je inspirován filmovou němou groteskou. Tanečně-pohybovými skeči a improvizacemi však večer nekončí. V druhé půli budou k tanci vyzváni i diváci.

Podtitul „Hot Café Revue“ odkazuje na programy klubů newyorského Harlemu před bezmála sto lety. A právě na autentickou interpretaci raného jazzu, blues a taneční hudby této éry se OPSO specializuje od roku 1974, kdy ho založil Pavel Klikar. „Starý jazz je dnes to nejoriginálnější, co můžete slyšet,“ míní současný vedoucí ansámblu Jan Pospíšil. Představení pro něj znamená „výzvu, inspirativní spojení, oživení zapomenutých hodnot a především zábavu.“ Samozřejmostí jsou dobové nástroje a stylové kostýmy. Těch se zhostila Petra Zídková. V tvůrčím týmu nechybí ani odborníci na tehdejší tance a step Zdeněk Pilecký, Jan Kabelka a Václav Muška.

Petra Kubešová