Jednou z činností dlouhých zimních večerů byly dračky. Na draní peří se sešly sousedky, které si navzájem pomáhaly a zároveň si mohly popovídat s ostatními. Hospodyně sama by musela drát spoustu dní a čas by neutíkal jako při společné práci.

Na stole, kolem kterého „baby“ seděly, byla zakrytá mísa s peřím, z té si všechny naráz odebraly k sobě na hromádku. Nesměl při tom nikdo ani muknout, aby se peří nerozletělo. Hospodyně připravila pohoštění, které obzvlášť poslední den bylo lepší. Pekly se buchty, byla kořalička a později i káva.

Ženy při práci i muži, kteří je doprovázeli, se rozpovídali o tom, co bylo dřív, co kdo zažil, někdo přidal i nějakou tu pověst. Byly to často příhody strašidelné a děti se potom bály vystrčit nos ven ze dveří. Peří se sdrhlo ze šťopky a trhalo na kousíčky, zbyly jen pápěrky. Peří se pak používalo na peřiny a polštáře. Prachové peří (jemnější) se dávalo do polštářů, na ty se dalo použít také peří kachní. Z husího peří se také pletla mastítka, někde říkali mašlovačky.

Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod