Brambory, mléko i vepřové jsme měli hned za humny, stačilo zajít k sousedům. Byli jsme potravinářsky soběstační, kolem vesnic byla zoraná pole, rostlo obílí, cukrovka i brambory, na pastvinách se pásl hovězí dobytek I v době světových válek bylo kde brát… jezdilo se s taškou na venkov.

Zatím co velkoměsta na horní palubě tančí, z českých vesnic mizí život. Zavírají se školy, obchody, pošty, hospody, osiřela i sportovní hřiště. Taneční zábavu již ani nepamatují, není ani důvod. Místo skotačivých dětí zní klapot holí, vesnice stárne, vymírá. Umíráček na kostele zvoní stále častěji… Z českého sedláka se stal řidič multikáry ve velkoskladu.

Místo prosperujících zemědělských podniků, kvalitních a čerstvých potravin, jsme svědky zániku českého zemědělství. Česká republika přestává být potravinářsky soběstačná. Dovážíme od vepřového, kuřecího masa už i brambory. Podobně zeleninu a ovoce. Po dálnicích se naopak valí tisíce kamionů s potravinami. Jsme velkoskladem EU. Ve svém důsledku ničíme nejen českou vesnici, ale i potravinářský průmysl, deformujeme krajinu.

Dezinformace, nezájem, lhostejnost, to vše dnes ničí české zemědělství. Dlouhodobě klesá zemědělská produkce. Snižují se osevní plochy, např. u brambor za 30let klesla výměra na 20 % původní plochy, obdobně je to u obilnin, cukrovky, ovoce… Statistika hovoří jasně ! Soběstačnost ČR je u vepřového masa jen 40%, u vajec 62%, dovážíme už i švestky, rybíz, třešně, květák, kedlubny i brambory, ty dokonce až z Turecka, Egypta… Vedle brambor je propad produkce i u zeleniny, ještě v roce 1989 jí bylo na českých polích 573 tisíc tun, nyní jen 250 tisíc tun. Tedy opět méně než polovina

V supermarketech hlídáme akční nabídky. Ceny sýrů rostou. Místo másla, natíráme chleba lacinějším margarinem… Ještě v roce 1989 naše chovy měly přes milion dojnic, nyní jen 360.000. Přesto byl mléka nadbytek. Tedy i dojnic. Krávy dojily, jako divé, mlékárny odmítaly mléko vykupovat. Za více nadojeného mléka byly sankce…

Nemusíme být velkými zemědělskými odborníky, stačí se jen projít českou či moravskou vesnicí, vidět krajinu kolem ní. Naši předkové by žasli nad prázdnými kravíny, vepříny, místo cukrovky či obilnin, by viděli jen nedozírné lány žluté řepky, ale i skomírající vesnice…

V Hostivaři v Praze před 90lety hospodařil slavný sedlák Antonín Švehla, rozuměl půdě, vesnici i politice. Na radu za ním jezdil i TGM.

„Drazí politici zkuste zajet na vesnici, poradit se … !“

Přemysl Votava