Stali se totiž krizovými manažery. Domácímu vzdělávání museli přizpůsobit život svůj i celé rodiny. Vytrvale a dennodenně řeší nenadálé problémy. V bytě s více žáky museli stanovit, kde se bude „učit“ 3. a kde 8. třída, kde bude středoškolská učebna. Vzdělávání v jednom pokoji se totiž neosvědčilo, žáci příliš aktivně komunikovali. Problém nastává, když na home office jsou i rodiče a o tři počítače se má podělit pět členů domácnosti.

Od rodičů se očekává, že zvládnou roli odborníků na informační technologie. Museli urychleně vybavit domácnost kopírkou, skenerem a kamerou, instalovat nové programy, objednat větší objem dat. Museli hlavně s mladšími dětmi zvládnout úskalí různých přístupových hesel, zprovoznění online výuky, vkládání příloh, stahování souborů, jejich přeposílání a ukládání. Když má dítě problém, tak se obrátí na svého vyučujícího ve virtuální škole. Ovšem horší je, když chce „pouze“ vyzkoušet z probírané látky nebo zkontrolovat úkol. To se z rodiče stává učitel odborných předmětů. Musí zavzpomínat na svá školní léta strávená nad učebnicemi fyziky, biologie, dějepisu. Procvičuje si slovíčka z angličtiny a němčiny, loví z paměti různé mnemotechnické pomůcky pro zvládání pravopisu rodného jazyka.

Rodiče se stali specialisty na koučink, museli zavést režim domácí školní přípravy a neustále dbát na jeho dodržování. Stanovili termíny, kdy bude škola, kdy odpočinek, kdy je čas vyhrazený na pomocné práce. Takový kouč je po pár týdnech šťastný, že jeho svěřenci s chutí pracují a vzdělávají se. Jenže nadšení dětí vyprchává, aktivita klesá. Je tedy nutné znovu a znovu povzbuzovat. Kouč zjistí, že musí zcela odlišně motivovat jednotlivé členy svého družstva. Jedno dítě bere vše na lehkou váhu, naopak další plní zadání na dvě stě procent, poctivě si zaznamenává všemožné detaily, procvičuje, konzultuje se svým vyučujícím každou otázku, takže ho domácí vzdělávání tak pohltí, že nemá žádný volný čas.

Zdá se, že rodiče maturantů mají situaci o poznání lehčí. Určitě nedohlížejí denně na to, jak se jejich děti připravují, nejistotu s nimi prožívají ve skrytu. Už sice vědí, kdy začnou maturitní zkoušky, ale je třeba maturanta znovu nastartovat a přesvědčit, že to, co již uměl, si musí znovu spočítat, přečíst, zopakovat.

Děti v době domácí školy ztrácí přímý kontakt se svými vrstevníky, což pro teenagery není vůbec jednoduché. Rodiče se tedy stávají animátory volnočasových aktivit. Řeší, jaký náhradní program dětem nabídnout. Chodí s nimi na vycházky, vyrážejí na kola. Ti, kterým to dovolí prostor pozemku, kupují terče na šipky, basketbalový koš či pingpongový stůl. Nejspokojenějším členem domácnosti se stává pes, který si všech náležitě užívá. Rodina, která je častěji než kdy jindy doma, musí něco jíst. Nakoupit, uvařit, uklidit, to jsou úkoly běžného dne. Proto se z rodičů stali šéfkuchaři, kteří suplují restaurace a jídelny.

Všimli jste si, že v článku se vůbec nepíše o tom, že rodiče mají nějaké zaměstnání, že musí zajistit péči o své rodiče, že možná řeší vážné finanční problémy? To totiž musí stihnout v době, když je vlastní děti nepotřebují. Vážení rodiče, obdivujeme vás!

ALENA PAULENKOVÁ

středoškolská profesorka