„Co budeš dělat po mateřské? Budeš se vracet nebo budeš hledat nějakou jinou profesi? Nebo budeš profesionální máma!?“ „Zešílels? Jenom máma, to bych nevydržela, musím přece něco dělat.“

Jenom máma?
Tak tento rozhovor s mým kamarádem proběhl před dvaceti lety a já se musím smát své naivitě a spojení jenom máma. A taky tomu, že máma-profík nikdy nebudu. To totiž podle mě vůbec nejde. Budu vždycky máma, co se učí. Je to radost, je to požehnání být mámou, je to dar, je to nejdůležitější úloha v život. Ano, ano, ano, stokrát ano. Jenže taky je to někdy dřina, otrava, opruz, skoro k nepřežití, když dorazí vyčerpání, nedostatek spánku, rozčarování, pocity neschopnosti a marnosti, nezvládání své role podle svých představ.

Máma, která je sama sebou
Naštěstí děti ani celá rodina nepotřebuje dokonalou mámu, profíka ani supermanku. Děti potřebují především opravdovou mámu, mámu, která je sama sebou a která má taky v životě mnoho jiných rolí. A že jich je. I máma je dcerou, partnerkou, manželkou, milenkou, možná sestrou, vnučkou, kamarádkou, sousedkou, snachou, učitelkou, kuchařkou, koučkou, tanečnicí, zpěvačkou, recitátorkou, řidičkou, a samozřejmě stovky dalších rolí, které hrajeme ve svém životě. Někdy se v té či oné roli cítíme v životě skvěle, někdy nic moc a někdy dost mizerně. A tak je to i s rolí mámy.

Není potřeba být mámou dokonalou, ale spokojenou
"Budoucí osud dítěte je vždy dílem matky, " řekl kdysi Napoleon Bonaparte. Je potěšující, jak významnou úlohu hraje máma v životě dětí. Ale rovněž trochu děsivé, jak velká je to zodpovědnost. Stát se osudem svých dětí? Máma je ale opravdu ta nejdůležitější a první v životě dětí, takže ta velká zodpovědnost tam je, ať to přijme nebo ne. Ale není potřeba se hroutit, že nezvládne dát svým dětem vše, co by chtěla. Máma dává vždy to, co může a dělá to tak, jak to nejlíp dovede. Když to sem tam zaskřípe, tak nemusíme propadat panice. Stačí chyby neopakovat, což se lehce řekne a někdy velmi těžko praktikuje. No, tak opakovat co nejméně, když už o nich víme. Především si uvědomit, že být skvělou mámou se učíme za pochodu, bez praktické zkoušky, bez možnosti reparátu. Rovnou a na ostro. A není potřeba být dokonalou, ale spokojenou.Je v pořádku, že nejsem pořád optimistka, že mám strach, že mám své zlozvyky a že nezvládám své emoce, že se cítím unaveně a špatně, že někdy pochybuji o tom, že jsem měla být mámou, když se nedaří. Žádná emoce není špatná. Aspoň můžeme lépe poznat, co potřebujeme, abychom se tou spokojenou mámou staly.

Spokojená máma = spokojené dítě
Spokojená máma je totiž výhra i pro zbytek rodiny. Jak říká lektor a autor řady knih Marek Herman: “Nejdůležitější ze všeho pro dítě je spokojená máma. A také něžný a láskyplný vztah k matce. Tam to všechno začíná a končí. Spokojená máma, spokojené dítě. Když je máma spokojená, dítě si to z ní vezme samo, ví to. Proto je máma v rodině vždy na prvním místě. Ne děti. Ne otec. Máma. Protože ze spokojené mámy čerpá celá rodina.“ A dodává, že to nejlepší, co může otec dát svým dětem, je milovat jejich mámu.

Máma je prostě navždy
Kdysi jsem od své dcery dostala k svátku matek ručně vyrobenou miniknížku s názvem deset důvodů, proč tě mám ráda (zřejmě pod vlivem našeho tehdy oblíbeného filmu Deset důvodů, proč tě nenávidím). Dodnes ten svazek nosím v kabelce. Už deset let. Dlouho jsem v ní nelistovala. Tak opáčko. Copak si vlastně děti cení? Dík, že mi vždycky pomůžeš, když potřebuju, máš nás ráda, máš dobré nápady a mě dokážeš rozesmát, že mi umíš poradit, že mě vždycky vyslechneš, že jsi originální a kreativní, že jsi sebevědomá, že jsi upřímná a že jsi naše. Když tou pidiknížkou listuji a přemýšlím, o tom, co po těch letech splňuji - ano, jsem jejich ? A budu. Máma je prostě navždy.

Přání všem maminkám
V neděli měly všechny mámy svátek. Je co slavit. Je k čemu blahopřát. Přemýšlela jsem nedávno, co popřát k svátku všem maminkám a nic mě nenapadalo. Pak jsem šla na procházku se psem. Potkali jsme rodinu s dvěma dětmi a mladší holčička na malém kole s přídavnými kolečky volala radostně na mého psa: "Pejsku, podívej se, já už šlapu, mě už to jde." Tak vám, všem maminkám, přeji, ať vám to šlape, ať vám to jde a hlavně ať vás neopouští ta radost, vášeň, nadšení a sebeláska, kterou v této jedné větě vyjádřila tato malá žena. Všem maminkám, přeji, ať vám to šlape, ať vám to jde!

MARKÉTA SKLÁDALOVÁ