A jako vždy, padla řeč i na roky 1968 až 70, kdy nebyl zakázaný skaut. Mojmír byl tenkrát vedoucí střediska Jestřáb, já byl vlče ve středisku Klen. Vzpomínám si, že jsem mu položil otázku: „A co myslíš, Mojmíre, bude se ještě někdy u nás skautovat?“ „Určitě bude, ale u toho já už asi nebudu,“ odpověděl mně na to Mojmír. Jak jsem byl a dodneška jsem rád, že se mýlil, což se mu nestávalo často. Když se potom na podzim onoho roku daly události do pohybu, měli jsme ještě navíc jeden pádný důvod, proč položit bolševický režim na lopatky. A skutečně se skauting u nás vlivem sametové revoluce probouzel. V den, kdy se v Přibyslavi sundávala z radnice zprofanovaná hvězda, jsme byli společně s Mojmírem Novotným a Lubošem Tachovským v Havlíčkově Brodě v kině Oko, kde se konalo shromáždění bývalých skautských funkcionářů i členů z okresu Havlíčkův Brod.

Byla to paráda poslouchat, jak se skauting opět vrací do našich životů, protože ze srdíčka ho nikdo nikdy nevymazal. Junák-skaut byl konečně ofi ciálně obnoven a my v Přibyslavi jsme na to byli řádně natěšení a dá se říct, že i částečně připravení. V prvé řadě jsme se dohodli, že v Přibyslavi už nebudou střediska dvě, jak tomu bylo v letech 1968 – 70 (Jestřáb a Klen), ale jedno. I já jsem už tenkrát měl jasno – v rámci střediska vzniknou i dva oddíly vodních skautů (později 2. oddíl vodních skautů – Rackové – a 5. oddíl vodních skautek – Vydry). Tak to bylo také potvrzeno na přípravném setkání na radnici, kde byl vlastně obnoven skauting v Přibyslavi. V chlapeckém oddílu jsem se stal vedoucím já, děvčata z 5. oddílu vedla Yvetta Staňková.

Toulali jsme se tehdy po různě zapůjčených klubovnách, protože skautská základna ještě zdaleka nebyla, ale „modří“ měli svojí představu – potřebujeme mít základnu někde u vody. Jako nejvhodnější místo se nám jevil ostrůvek v Poříčí. Dříve se tam pořádaly taneční zábavy, ale v posledních letech nebyl využíván. Zašli jsme tedy s Mojmírem za hasiči v Poříčí a ti nám prodali dřevěné objekty za 500 Kč. Dodnes je v horní loděnice, a ve spodní jakási příležitostní klubovna, sklad. Samotný pozemek, který vlastní půdní fond, nám bohužel dodnes nepatří. Přesto jsme šťastnými uživateli dodnes a využíváme ho k různým akcím jako např. „Konference posázavských vodníků…“, různé skautské závody, lodičkování apod., na kterých bývá hojná účast rodičů i ostatní veřejnosti. A to už jsme žili naplno skautským životem - schůzky, výpravy, tábory, slavnostní táborové ohně, společné brigády. A konečně první vodácké putování po řece. Jak jinak než po Sázavě, kde jsme doma. To se uskutečnilo za nezištné podpory rodičů i kamarádů, kteří s námi na tuto výpravu vyrazili. I lodě jsme měli zapůjčené od nich a některé, i když jsou už letité, používáme dodnes. Za 30 let existence vodních skautů v Přibyslavi jsme prožili společně hodně hezkých chvil i akcí.

Mezi ně patří určitě každotýdenní schůzky, společné víkendové pobyty i na našich chatách v Nových Dvorech a v Seidemance, výpravy, a v neposlední řadě tábory (máme dneska krásné tábořiště u Železných Horek), které jsou vyvrcholením celoroční skautské činnosti v oddílech. V rámci nich jsme se společně plavili několikrát po Sázavě, jednou dokonce po Vltavě, Berounce, Lužnici, Doubravce, Želivce, Ohři, Otavě. Byli jsme i v zahraničí např. na Hronu, Váhu, Dunajci, polském Bobru, rakouské Salze atd. Některé z těch řek jsme spluli i společně s brášky a sestřičkami z Mooku. Naším oddílem prošly za  tato léta desítky a  desítky dívek a  chlapců. Na  jejich vedení se podílela řada vedoucích i rodičů dětí. A nejsou a nebyli to jenom vlčata, žabičky, skautky, skauti, roveři, rangers i oldskauti z Přibyslavi a  okolí, ale kupř. i z Mooku v Holandsku, z Prahy, Žďáru n/S. a dokonce i z Mallorky. Jistě nejde na  pár řádcích popsat vše, co jsme společně prožili a  vůbec celou naši třicetiletou historii.

Myslím, že nejdelší svobodné období, kdy máme možnost skautovat, se docela vydařilo. A přeji všem současným i budoucím vodním skautům a skautkám další příjemné chvíle, které spolu prožijeme. Společně se těšíme na jaro, kdy toto výročí oslavíme. Věřím, že na oslavy se přijdou podívat a  zavzpomínat si i bývalí „modří“. Neboť jak je psáno: skautem jednou, skautem navždy.

Za 2. OVSS Václav Karel Čepl