„Ale málem jsem to propásl,“ přiznává pan Klábeneš. O akci nevěděl, chtěl si zajít jenom na poštu, ale už zdálky viděl rozestavěné stany a logo svých novin. „To by byl hřích, abych se nepřišel podívat,“ říká.

Noviny odebírá už dlouhá léta, za ten čas se ale jejich název měnil. „To víte, předtím to byly Zemědělské noviny, pak zase regionální. V té době jsme je brali jako nejlepší noviny,“ vzpomíná pan Klábeneš. Ale i přesto nikdy ze zásady nečetl titulní stránku. „Ta byla nabitá komunistickými kecy, a to mě nezajímalo,“ směje se stálý předplatitel.

I když se Deník postupem času měnil, pan Klábeneš je s jeho současnou podobou spokojen. „Začínám od první stránky, vždy si najdu to svoje. Zajímá mě téměř všechno a někdy mám co dělat, abych se dostal až na konec. Je tam toho opravdu hodně,“ konstatuje.

Ale přece jenom mu jedna rubrika trochu chybí. „Kdysi byla v Zemědělských novinách taková poradna. Stěžovaly si tam ženy na své manžely,“ podotýká s úsměvem. Občas prý napsali i muži a psycholožka pak všem radila, co dělat.

„To byste mohli zavést. Někdy se tam člověk dočetl celkem zajímavé věci,“ uzavírá pan Klábeneš.

O tom jak probíhal Den s Deníkem v Havlíčkově Brodě si můžete přečíst ZDE.