Jak se váš příchod do Světlé nad Sázavou vlastně zrodil?
Miloš Malina (sportovní manažer klubu – pozn. red.) mi zavolal, jestli bych měl zájem trénovat áčko. Vzal jsem si chvilku na rozmyšlenou. Musel jsem to probrat i doma s rodinou. Když jsem souhlasil, okamžitě jsme se domluvili. Navíc to mám spojené i s prací, začal jsem pracovat v Havlíčkově Brodě, nemám to tudíž daleko.

Naposledy jste působil u dorostu v Čáslavi. Tam jste skončil, nebo dál zůstal?
Já mám v Čáslavi na starosti přípravku a dorost. Domluvili jsme se, že bych ve spolupráci ještě s jedním trenérem u přípravky zůstal, ale dorost už budu muset pustit. Asi bych to všechno nezvládal. (úsměv)

Jako hlavní trenér jste působil zatím jen u mládeže. Bude to u mužů pro vás něco nového?
Já už jsem v Čáslavi pomáhal před pěti roky u chlapů, vlastně i v Kutné hoře. V tom problém určitě nebude.

Co vás do Světlé zlákalo?
Znám Miloše Malinu už spoustu let. Trénoval mě v Kolíně. Navíc znám i některé kluky. A předseda Tomáš Bárta mě navnadil, protože mi do puntíku představil celý klub.

Takže štaci u dospělých berete jako velkou výzvu?
Určitě, těším se. Myslím, že to pro mě nebude až tak složité. Přeci jen jsem fotbal hrál a prošel hodně kluby, takže mám s dospělým fotbalem dost zkušeností.

Mládežnický a dospělý fotbal jsou sice odlišné, ale na druhou stranu ho znáte z pohledu hráče. Bude pro vás výhodou, že můžete těžit z vlastních zkušeností?
To je podle mého základ. Je důležité, když má trenér vlastní zkušenosti jako hráč. Přece jen pak vnímá mnohem víc, co hráči cítí a co potřebují.

Bavili jste se o tom, co od vás vedení klubu čeká?
Chceme navázat dlouhodobou spolupráci, což je pro mě dobře. Nerad bych tu byl jen na chvilku. Navíc bych se rád zapojil i do mládeže, která tu ve Světlé vyrůstá.

A naopak, co čekáte vy sám od nového působiště?
Moje cíle? Já hrozně nerad prohrávám. Každý zápas který prohraji, je pro mě těžký. Takže budu chtít všechny zápasy vyhrávat.

Světlá se snaží už několik let vrátit mezi krajskou elitu. Bavili jste se o tom s vedením?
Ano, bavili. Pohybujeme se na druhé místě. První čtyři týmy jsou namačkané v rozdílu tří bodů, byla by škoda této šance nevyužít.

Už jste měl možnost se poznat s hráči a zjistit, na čem bude potřeba nejvíce zapracovat?
Postupem času se to ukáže. Zatím jsem kluky viděl jen na tréninku. Měli jsme dva společné tréninky, tak uvidím, až kluky víc poznám.

Budou po vašem příchodu ve Světlé nějaké změny v kádru?
Myslím si, že posily asi nebudou na místě. Je mi jedno, s kým spolupracuji, chci po každém hráči maximum. Samozřejmě, když se nějaká zajímavá posila naskytne, bránit se jí nebudeme. Ale žádné velké změny určitě nebudou. Podle mě to ani nedělá dobrotu, aby přišlo moc nových hráčů. Obzvlášť v menším klubu.

Jak bude vypadat příprava, když je nyní situace taková, jaká je?
Máme ještě v pátek trénink a další týden uvidíme. Budeme muset improvizovat. Uvidíme,co a jak nám povolí a podle toho se budeme muset zařídit.

Nedá mi to nezeptat se na vaši profesionální kariéru. S tou jste musel skončit kvůli vážnému zranění. Jak je na tom vaše koleno nyní? Ještě si někde zahrajete nižší soutěž?
Ono to nebylo jen o kolenu, sešlo se toho tenkrát víc. Fotbal jsem si ještě chtěl zahrát u nás v Malešově, který působí v okresním přeboru. Jenže před třemi měsíci jsem si opět urval křížový vaz. A to hned v prvním zápase. Myslím si, že to už je úplný konec.

Ptají se vás svěřenci na vaši profesionální kariéru?
Zatím se jenom poznáváme. Ale možná to ještě přijde časem.

Je to pro vás ještě citlivé téma, že jste musel tak brzy skončit s profi fotbalem?
Bylo to těžké, musel jsem skončit už v sedmadvaceti letech. Po osmi letech profesionální kariéry. Takže to pro mě opravdu jednoduché nebylo. Na druhou stranu jsem ale byl často zraněný a vlastně jsem pořád začínal od nuly. Takže konec byl nevyhnutelný a nebylo zbytí.

Byl přechod do „normálního“ života hodně náročný? Život se vám asi zásadně změnil?
Tak jednoduché to určitě nebylo, ale zase je pravda, že jsem se pořád pohyboval ve fotbale. Také jsem chodil pomáhat kamarádovi do posilovny. Takže jsem u sportu byl pořád.

Byla vám kariéra prvoligového fotbalisty někdy i na obtíž. Předhazoval vám to někdo v negativním slova smyslu?
Ne, ani ne. Spíš jen si někdy rejpnou kamarádi. Celej život si nic nedělal, teď konečně makáš… Takže spíš ve srandě. Ale na druhou stranu zase musím říct, že fotbal na profesionální úrovni není moc lážo plážo.

Co vám z těch let utkvělo nejvíce v paměti?
Nejlepší vzpomínky mám asi z Liberce, se kterým jsem si zahrál evropské poháry, dokonce jsme byli kousek od postupu do Ligy mistrů. Zahrál jsem si proti velkým evropským týmům. Jen škoda, že jsem se po půl roce zranil. Urval jsem si křížový vaz, to mi bylo dvacet let. A od té doby se to se mnou táhlo.