Utkání s béčkem Vrchoviny bylo pro ledečské hráče hodně důležité. Výhru 4:2 režíroval právě křídelník Matěj Vágner. „Je to šikulka,“ pochválil jej kouč Martin Turek.

Jedním dechem ale připouští, že by si od něj přál více takových počinů. „Góly nestřílí pravidelně,“ povzdechl si trenér. „My jsme zatím v soutěži dali jen čtyřiadvacet gólů a on má, jako nejlepší náš střelec, pět gólů. Chceme se na něj spoléhat, ale produktivita u něj zatím není taková, jak bychom si představovali.“

Hvězdy víkendu
Jan Marek, Sokol Mírovka
Jiří Kubát, Sokol Pohled
Jan Šandera, Nová Ves
František Buben, Sokol Štoky
David Veleba, Vladislav
Adam Macek, Velká Bíteš
Matěj Vágner, Ledeč n. S.

„S tím mohu jedině souhlasit,“ přiznává Matěj Vágner. „Jsem samozřejmě rád, že jsem konečně svoji střeleckou smůlu protrhnul. Věřím, že na to dokážu v budoucnu navázat. A že se bude dařit i týmu a budeme pokračovat v lepších výkonech.“

Své střelecké představení načal krátce po úvodním hvizdu. Jako třetí nejmladší hráč základní sestavy proměnil pokutový kop. „Jsem rád, že se nezbavuje odpovědnosti. Ve svých dvaceti letech jde i na penaltu a promění ji. Už proti Rapoticím ji proměnil, tak nebyl důvod dělat změnu ani tentokráte,“ popsal volbu exekutora Turek. „Navíc, když dá hned v úvodu zápasu gól, sebevědomí mu rapidně vystřelí nahoru. To bylo vidět i v tomhle zápase, kdy se mu pak povedlo skoro všechno, na co sáhl. I když si myslím, že v tomhle zápase mohl dát těch gólů i víc.“

Vágner připouští, že mu zahrávání penalt tak trochu zbylo. „Poprvé jsem šel na penaltu asi před třemi zápasy, když si nikdo z kluků nevěřil. Také jsem si nebyl stoprocentně jistý, ale proměnil jsme. Teď jsem na ně určený, tak je asi budu kopat i dál,“ krčí bezstarostně rameny.

Zmínka o mládí ledečského hrdiny a dalších jeho spoluhráčů nebyla náhodná. V zápise o utkání jich najdete hodně. „Moc nových kluků odjinud do Ledče nepřichází, tak stavíme tým na našich odchovancích. S většinou jsme hrál už v dorostu, takže spolu vlastně jen pokračujeme,“ vysvětluje odchovanec nedalekého Kožlí, odkud přešel ve čtrnácti letech do Ledče.

Jak se mladší hráči vyrovnávají s náročným bojem o záchranu v soutěži? „Já začal za muže hrát už někdy v šestnácti letech. Celou tu dobu se nacházíme spíš v nižších patrech tabulky, takže jsem na tuto situaci už poměrně zvyklý a nejsem z toho nijak nervózní. Samozřejmě bych byl rád, kdybychom letos krajský přebor udrželi. Byla by pro nás škoda spadnout do 1.A třídy,“ vyznává se Vágner.

Tři body s Vrchovinou se k tomu náramně hodí. V dalším kole ale budou viset pořádně vysoko… „V Chotěboři to bude boj,“ uvědomuje si Matěj Vágner. „My ale na ní v posledních letech docela umíme. Ostatně ani na podzim jsme s nimi neprohráli (1:1). Víme, že to bude těžké, ale každý bod je pro nás teď důležitý.“

V Ledči nad Sázavou sází na mladé fotbalisty
V sestavě přeborového celku z Ledče nad Sázavou najdete kromě Matěje Vágnera i ještě mladší Pavla Brože a Víta Horkého. Další jejich vrstevníci do utkání střídají z lavičky. Snaží se trenér takto zapojovat talentované hráče s výhledem na budoucí zúročení jejich zkušeností? „Že bychom cíleně stavěli mladé kluky, to určitě ne. Byli bychom rádi, kdyby tým táhli zkušenější hráči. Jenže řada z těch starších kluků nemá momentálně vysokou výkonnost. Ať už z důvodu slabší tréninkové morálky, nebo třeba ztráty sebevědomí. Chtěli bychom, aby ti starší byli mladým spoluhráčům oporou, momentálně ale nejsou. Proto nám z toho vychází, že dáváme šanci mladším, kteří píli a vůli mají a chtějí hrát. Například právě Pavel Brož dva roky nehrál. V létě jsme ho vytáhli do přípravy, chopil se své šance a přes zimu si vybojoval příležitost nastupovat v základní sestavě,“ vysvětluje Martin Turek.