Stará Říše – Potřetí v řadě se v krajském přeboru stalo, že ho ovládl tým, který rok předtím neúspěšně absolvoval stíhací jízdu na lídra a skončil těsně pod vrcholem. Polná doháněla Vrchovinu, Polnou Bystřice a Bystřici? Stará Říše. Klub z Jihlavska vedený bývalým reprezentantem Luďkem Kovačíkem, který měl pod sebou několik svěřenců s ligovou minulostí soutěž obohacoval i roky předtím, ale na úplný vrchol ne a ne dosáhnout.
„Klukům postupně přibývaly roky, takže se dalo čekat, že boj o špici nepotrvá donekonečna, o to víc mě těší, že se to povedlo a mohli si po zásluze zahrát divizi,“ vzpomíná Kovačík, který je u mužstva doposud.
Jak na mistrovský ročník vzpomínáte?
Samozřejmě šlo z pohledu Staré Říše o historický úspěch, který se také náležitě oslavil. (smích) Měli jsme kvalitní a zkušený kádr, který si divizi zasloužil, i když to nějaký rok trvalo.
V kádru jste měl několik bývalých ligových hráčů Jihlavy, v obraně stopera Michala Kadlece, v útoku Vladimíra Váchu, byl postup cílem?
O divizi jsme chtěli hrát už roky předtím, ale že by nám to prezident klubu dával jako cíl, to ne. Vždycky tam navíc byla lepší mužstva, která nakonec zaslouženě soutěž vyhrála.

Zatímco v sezoně předtím jste byli favoritem, tentokrát měl v zimní přestávce vše ve svých rukách Humpolec, na nějž jste měli šestibodové manko a ve finále byli při bodové rovnosti první jen díky vzájemným zápasům…
Tam byla důležitá dlouhá jarní série, kdy jsme první body ztratili snad až na konci května, pak sice byly nějaké ztráty, ale nakonec nám stačil bod v Havlíčkově Brodě a ten jsme naštěstí získali.
Ještě tři kola předtím jste Humpolci dali naději v podobě šokující domácí porážky od Žirovnice, co se tehdy stalo?
Prostě jsme si všichni mysleli, že nám ten zápas nemůže utéct a všechno půjde samo a ono to tak nebylo.
Pak jste ale zase dvakrát vyhráli a jeli na poslední kolo do Havlíčkova Brodu s vědomím, že vám stačí remíza, zápas nakonec skončil bez branek, vybavujete si ho?
Pro mě osobně to bylo strašné, protože jeden inkasovaný gól by zhatil celou naši práci. Na druhou stranu hráči na hřišti to asi tolik neprožívali, ostatně jsme měli zkušené mužstvo, které ten základ v podobě udržet vzadu nulu zvládlo.

Celou sezonu jste vynikali především v defenzivě. Brankář Karel Neuman nasbíral patnáct nul, což znamená, že jste neinkasovali v rovné polovině zápasů…
Měli jsme vzadu hodně zkušené mužstvo, byli tam Kadlec, Bartoš, pak i Bratršovský, mladý Príborský. S takovou obranou se hraje daleko lépe dopředu, když víte, že nedostanete gól. Na úrovni krajského přeboru se prostě ta kvalita musela projevit. Samozřejmě k tomu v brance přispěl i Karel.
Na druhou stranu jste neměli vyloženého kanonýra, váš nejlepší střelec Vladimír Vácha dal osmnáct gólů…
Ale byly to důležité góly, při kterých prokazoval zkušenost. Ne každý útočník dá z minima šancí tolik, co on. Pak samozřejmě dávali branky i jiní.
V divizi jste se poměrně rychle zabydleli až na jeden rok tam nehráli o záchranu, znamená to, že jde o adekvátní soutěž?
Aklimatizace až na ten jeden rok byla dobrá.

Do Staré Říše jste jako hráč na sklonku kariéry přišel v roce 2002, dokázal jste si tehdy představit, že bude klub v divizi?
Tak to vůbec ne, myslel jsem, že maximum bude krajský přebor, ale prezident Nedvěd byl jiného názoru, dokázal sem dostat hráče, kteří měli potřebnou kvalitu, aby se tady dokázalo něco víc.
Postupně jste přešel na trenérskou dráhu a u týmu jste doposud, máte nějaký plán, kdy byste třeba chtěl skončit?
Mám tady doživotní smlouvu. (smích)

Platíte za trenéra kamaráda, že?
Zastávám názor, že není potřeba si na takové úrovni na něco hrát, což ale očekávám i od hráčů. Nesnáším nějaké machrování, byť může jít o kvalitního fotbalistu.
Dokážete si ve Staré Říši představit třetí ligu?
Teď určitě ne. Samozřejmě máme mladé a ambiciózní hráče, ale jde o ekonomicky úplně jinou soutěž.