Kliknutím zvětšíte
Byť to tak dnes může vypadat, rozhodně tehdy nešlo o překvapení. Hartvíkovice se dvě sezony pohybovaly na špici krajského přeboru, dvakrát skončily třetí. Následující ročník už ale opanovaly a nebýt posledního prohraného zápasu s Vrchovinou, ve kterém už ani jednomu týmu o nic nešlo, propluly by soutěží bez porážky. „Sešli si tam výborní hráči, vše klapalo jako hodinky. Měl jsem štěstí, a po Karlovi Kolesovi zdědil skvěle nachystaný tým,“ neopomíjí trenér Antonín Salák zmínit svého předchůdce, jehož vyhlídnutí hráči byli v obci u Dalešické přehrady klíčovými oporami.
Tehdy se titul krajského přeborníka očekával, je to tak?
Mohlo to tak vyznít, protože jsme dva roky hráli nahoře, ale určitě to nebylo tak, že by nám někdo z vedení klubu řekl, abychom postoupili.
Jak na tu dobu vzpomínáte?
Bylo to po trenérské stránce to nejlepší období, co mě potkalo. Sešla se tam výborná parta, výborní hráči, kteří si byli věkově blízcí a scházeli se i mimo hřiště, podnikaly se akce s manželkami a přítelkyněmi, které s námi jezdily na zápasy jako fanynky. Všechno klapalo jako hodinky, byla to euforie. Před dvěma lety jsem slavil padesátiny a dorazila i většina kluků z tehdejšího týmu, krásně jsme si zavzpomínali.
Ani tehdy, ani dnes jste neopomenul zmínit vašeho předchůdce Karla Kolesu, který nakonec souhrou osudu byl tou dobou kouč druhého Havlíčkova Brodu a boj o postup vám znepříjemňoval, že?
Je to tak. Karel je výborný trenér a Brod po svém příchodu zvedl a vytvořil z něj našeho největšího konkurenta. Navíc jsme tam dvě kola před koncem hráli rozhodující zápas, což bylo taky dost symbolické.
Tehdy jste zvítězili 1:0 a slavili…
To napětí před utkáním samozřejmě ještě umocňoval faktor Karla, který hráčům možná pomohl, protože se chtěli předvést o to víc. Pamatuji si, že se jednomu z kluků tou dobou narodilo dítě, tak jsem ho poprosil, aby s sebou vzal balík pemprsek. Ten jsem pak v kabině položil na stůl a řekl, že kdo se toho zápasu bojí, ať si jednu cestou na plac vezme. (smích) Nakonec jsme to zvládli. Rozhodujícím momentem bylo, když tehdy Pepa Soural zfauloval hned na začátku unikajícího Davida Jirgla a rozhodčí ho vyloučil, krátce nato dal Zdeněk Hanzal jediný gól zápasu.
Jaro oproti podzimu už nebylo z vaší strany tak suverénní, že?
Je to tak, v polovině soutěže jsme ji vedli o deset bodů. Na jaře už se na nás každý chystal, navíc se rozjel Havlíčkův Brod. Stále se nám ale dařilo soutěží proplouvat bez prohry, což byl jeden z cílů, který se nepodařil až v poslední možné chvíli.
U prohry s Vrchovinou v posledním kole jste ale chyběl, že?
Byl jsem tehdy kvůli problémům s klouby v nemocnici.
Vaši svěřenci vynikali i individuálně. David Jirgl byl s jednadvaceti góly nejlepším střelcem, hned za ním Zdeněk Hanzal s devatenácti zásahy, brankář Aleš Chalupa měl na kontě čtrnáct čistých kont a za celou soutěž jste inkasovali jen třináct branek…
Když začnu odzadu, tak jsme měli dva vynikající gólmany. Aleš Chalupa byl jednička, ale Roman Tvrdý ho při několika absencích dokázal nahradit, tuším, že za ty zápasy, které odchytal, dostal pouze jediný gól, který byl navíc vlastní. Klobouk dolů, že při jeho tehdejších kvalitách byl ochotný dělat dvojku. Samozřejmě jsme měli zkušenou obranu, před ní tvůrce hry Tomáše Novotného a vepředu dva zabijáky Davida Jirgla se Zdeňkem Hanzalem. Většinou jsme na soupeře vlítli od úvodních minut a brzy rozhodli.
Vaši útočnou sílu umocňoval i fakt, že na kraji zálohy byl pozdější kanonýr Miloš Neumann…
Už tehdy střílel góly a střílí je v krajských soutěžích vlastně dodnes.
Po postupu musely najednou týmy z Moravy na mapě hledat, kde že leží nějaká obec u Dalešické přehrady, navíc se vám divizní podzim povedl, přesto tým hned sestoupil…
Tuším, že jsme za podzim měli nějakých 23, 24 bodů, ale na jaře přišel totální kolaps. Někteří kluci nestíhali kvůli zaměstnání adekvátně trénovat, bylo toho víc, škoda.
I tak jste třeba během jara porazili doma Třebíč, to musela být událost, že regionální velkoklub hraje záchranářský zápas v Hartvíkovicích…
Taky tam na zápas přišlo asi 400 lidí a dělali si srandu, že je porazilo jejich béčko, což byla tak trochu pravda, protože většina hráčů Třebíči skutečně prošla. Bohužel ani tahle výhra na záchranu nestačila.
Vy jste pak kvůli dalším zdravotním komplikacím ani nedokončil sezonu, že?
Částečně, nešlo o nic akutního. S předstihem jsem měl domluvenou operaci kyčlí až po sezoně, ale jak se nedařilo, domluvili jsme se, že mužstvu zkusíme dát impuls v podobě nového trenéra a já tak podstoupím zákrok dřív. Přišel trenér Hajský, ale bohužel se i tak sestoupilo.
Pak Hartvíkovice hrály ještě tři sezony v krajském přeboru a následoval pád, který se zastavil až ve III. třídě…
Ta slavná éra prostě skončila.
Vaše kariéra pak pokračovala i v divizní Třebíči, že?
Opět si mě tam vytáhl jako asistenta Karel Kolesa. Po jeho konci jsem sice dojel sezonu, ale musel zase na operaci, pak jsem dělal asistenta Liboru Zelníčkovi, následoval přesun do třebíčského dorostu. Do krajského přeboru jsem se vrátil v Náměšti a také Jaroměřicích. Momentálně jsem znovu zpět v Náměšti u přípravky a jsem maximálně spokojený.
Dospělý fotbal vás už neláká?
To by se musel najít tým, kde by vše bylo tip ťop, což teď na Třebíčsku bohužel nikde moc není. Kvalita šla neskutečně dolů. Je jiná doba, spousta lidí dnes konč í v zaměstnání až třeba k večeru, to dřív nebývalo. Občas se nějaká nabídka objeví, ale nikam se bezhlavě neženu.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
