Šéfka disciplinárky Aneta Tomová moc práce nemívá. Trestala ale i svého muže

Tudíž už je jasná odpověď na moji první uvažovanou otázku. Jak jste se dostala k fotbalu? Proto ji poupravím. Jak jste se dostala z trávníku do fotbalového taláru?
K tomu jsem se dostala především kvůli svému povolání. Mám vystudovaná práva a oslovil mě kdysi pan Sojka, tehdejší předseda OFS Havlíčkův Brod, jestli bych disciplinárce nevypomohla. Například s odbornějším výkladem složitějších případů. Přesvědčil mě a kývla jsem mu na to. Navíc mi přišlo zajímavé spojit práci a koníček.

Kdy to bylo? A měla jste potom opravdu možnost řešit složité případy?
Je to už dlouho. V disciplinárce působím šestý rok. Ale nic moc extra zajímavého jsem ještě řešit nemusela.

Zdroj: archiv Anety TomovéOpravdu ne?
Nejzajímavější asi bylo, když jsem trestala svého manžela za červenou kartu. (smích) Tenkrát hrál za béčko Habrů a zahodil rozhodčímu karty, nebo něco podobného. A tím se dostal do našich spárů.

Vyvíjel potom na vás manžel doma nátlak ohledně mírného trestu?
Kdepak. To naopak pan předseda Sojka mi říkal, abych rozhodla spravedlivě a nedala mu příliš velký trest. Abych si ho nenechávala dlouho doma.

Co je vaší nejčastější agendou? Co nejčastěji trestáte?
Nejvíce určitě udělujeme tresty za řeči a nadávky. Těch je opravdu daleko nejvíc. Ale i v tom je naše práce zajímavá. Umět rozlišit mezi řekněme obyčejnou nadávkou a vyloženou urážkou. Aby byly tresty konzistentní a pokud možno spravedlivé.

Kolik práce míváte po odehraném víkendu?
Jen výjimečně se stane, že o víkendu nepadne žádná červená. To jsou maximálně tak dvě kola za sezonu. Průměrně řešíme tak tři červené karty na kolo. Ale to není jediná práce. Tím, že se přidalo i počítání žlutých karet, té agendy nám přibylo. Ale to je naštěstí spíše takový automat.

Předpokládám, že i u vás probíhá jednání disciplinární komise bez osobní účasti hříšníků.
Jistě, na jednání nejezdí. Za moji éru se nám to stalo, pokud si dobře pamatuji, jen jednou. Tenkrát jsme měli jako hříšníka hráče, který působil i jako rozhodčí, a protože to bylo něco vážnějšího, potřebovali jsme vyslechnout všechny strany.

Mimořádná soutěž Deníku: Hledá se nejlepší fotbalová adresa na Vysočině

Neříkejte, že to je taková idyla. Ani s inzultací jste se nesetkala?
Také ne. Ona ta naše práce vlastně není až tak moc zajímavá. (směje se)

Třeba máte „jenom“ kliku na hodný okres.
Určitě ano. Ale vážně řešíme především urážky a surovou hru.

Takže na problémy s fanoušky se ptát ani nemusím?
Ne, to jsme také ještě neřešili. Ani si nevzpomínám, jestli jsme někdy projednávali funkcionáře, trenéry a podobně. Jak jste říkal, jsme hodný okres. Nebo nám rozhodčí nenapíšou do zápisů všechno. Ale něco mě teď napadá.

Povídejte.
První tři nebo čtyři roky ve funkci se mi nestalo, že bych musela trestat oddíl kvůli nenastoupení k zápasu. Po covidu tento prohřešek neuvěřitelně narostl a stává se, že řešíme na okrese i dva takové zápasy za víkend. Především vždy po startu soutěží. Asi je to tím, že chvíli trvá než si všichni uvědomí, že už se znovu hraje a dají se dohromady. (směje se)

Nejlepší fotbalová adresa na Vysočině. Přehled nominací do soutěže

Jste kromě fotbalistky a funkcionářky i fanynka? Chodíte se sama dívat na fotbaly?
Chodila jsem víc, nyní už jdu koukat na fotbal jen občas doma v Habrech. Dřív jsem s klukama, když ještě hráli 1.A třídu, jezdila po celém kraji.

Po podzimu to vypadá, že se Habry do kraje opět vrátí…
Ano, jsou první a mohou hrát o postup. Pravdou ale je, že je ohromná propast mezi okresem a 1.B třídou.

Co byste popřála fotbalistům pro jarní část soutěží?
Určitě hlavně zdraví. Aby se nikomu nic nestalo, to je hodně důležité. Také aby je hra bavila a samozřejmě - aby vyhrávali.