Byly to jeho první góly v sezóně. V zápase s Hněvkovicemi byl Vojtěch Vepřovský v sedmdesáté druhé minutě střídán. V té době už měl rozhodčí ve svém notýsku u jeho jména osm časových údajů.
Jeden za žlutou kartu, sedm v kolonce vstřelených branek. „Utkání jsem si hodně užil a fotbal mě po hodně dlouhé době moc bavil,“ přiznal spokojeně v rozhovoru pro Deník jedenadvacetiletý fotbalista.
Po jak dlouhé době? „K fotbalu jsem se vrátil po půl roce, kdy jsem ho vůbec nehrál,“ prozradil na sebe Vepřovský. „Už mě tolik nebavil, navíc jsem na něj neměl ani moc času. Studuji vysokou školu, domů se vracím až v pátek, takže jsem tomu nemohl tolik dát. Se svými výkony jsem proto nebyl spokojený a tím pádem mě to už nebavilo jako dřív.“
Naštěstí pro sobíňovský Sokol si svůj konec rozmyslel. „Fotbal mi začal zase chybět, ale zároveň v Sobíňově není moc široký kádr. Takže nás kluci přemlouvali, ať jim jdeme pomoci,“ vysvětluje víkendový hrdina.
A vyplatilo se. Sobíňovský odchovanec se blýskl málo vídanou kanonádou. Sedm gólů se cení i v nejnižších soutěžích. „Jeden se mi opravdu povedl. Už ani nevím, kolikátý to byl, ale trefil jsem se z přímáku. To byl pěkný gól,“ tetelí se Vepřovský.
S tím, že vlastně využil nepravidelného nasazení do útoku: „Střídám pozice stopera a útočníka. Nyní mi to tam konečně napadalo. I když je pravda, že v tomhle zápase byl gól ze všeho, do čeho jsem kopl,“ směje se hráč, který v mladších žácích nastupoval za sousední Ždírec. „Poté jsem hrál v Chotěboři, kde jsem asi rok a půl nastupoval v krajském přeboru,“ ohlíží se zpět Vepřovský.
Nyní působí v mateřském Sobíňově a žádné velké fotbalové ambice již v sobě nechová. Ke spokojenosti stačí podobný povedený den, jako byla minulá sobota.
Zvlášť, když před soubojem týmů, které v klidném středu tabulky dělil jediný bod, asi nikdo podobnou střeleckou erupci nečekal. „Asi nám hodně napomohlo rozpoložení soupeře. Jestli se nepletu, bylo jich i málo, měli snad jen jednoho na střídání. A pokud jsem si všiml jejich výsledků, oni mají obvykle takové nevyrovnané výsledky. Jednou hodně gólů dají, jindy dost dostanou,“ uzavírá bez velkých emocí povídání Michal Vepřovský.
