Třiatřicetiletý borec měl více nabídek, ale oslovila ho ta, se kterou za ním přispěchal jeho někdejší spoluhráč ze Záp Miroslav Novák. Ten jeho příchod pomáhal realizovat a ukázal se jako dobrý manažer.

„Mirek je můj velký kamarád, takže mě přemlouvat ani moc nemusel. Navíc jsem se byl na Hřebeč na podzim podívat, když vyhráli 1:0 v Dobrovici a vzalo mě to. V mém věku bych už se rád stáhl z profesionálního fotbalu a trochu si ho víc užil,“ plánuje si Tomáš Jablonský hřebečské angažmá v krajském přeboru.

Jablonský je odchovancem Slavie, ale prošel v kariéře mnoha kluby. Třeba Kladnem, které leží dva kilometry od hřebečského hřiště, také Bohemkou, Jabloncem, Brnem či zmíněnou Příbramí. Ve Slovanu Bratislava si zahrál Evropskou ligu proti Neapoli nebo Spartě, po návratu do Slavie zažil už boom spojený s příchodem čínského kapitálu.

Přípravka Slovanu Velvary si vedla skvěle v Ondrášovka Cupu.
Přípravky Slovanu Velvary se ocitly mezi českou elitou

Na Kladno si vzpomíná moc dobře, vyjmenoval celou jeho tehdejší sestavu. A hlavně trenéry, všichni mají dnes velký zvuk.

„Vedli nás pánové Šilhavý, Kotal a také Standa Hejkal. To jsou dnes velká trenérská jména. Z kluků, co tam hráli, si pamatuji Kubu Radu, Honzu Kroba, Pavla Bartoše, Tomáše Klinku, Lukáše Zoubeleho, Davida Zoubka, Tomáše Cigánka, Romana Pavlíka a další. Moc dobrá sestava, já hrál každý zápas a ligu jsme zachránili. Rád na Kladno vzpomínám,“ ukázal dobrou paměť Baggio, jak se mu odmalička přezdívá. Prý už asi od deseti let, kdy si vzal na trénink dres tohoto italského velikána.

Srdcař na Vyšehradě

Tomáš Jablonský plánoval konec v profesionálním fotbale už před časem, když rozvázal smlouvu v Brně a přesunul se do středočeských Záp. Těm pomohl k prvnímu místu v ČFL. Pak se ale ozval Jaroslav Starka s nabídkou na návrat k profíkům v Příbrami.

„Když jsem byl v Brně, stala se v rodině tragická událost a já se musel vrátit domů a stáhnout se z ligy, na tu tehdy nebyly myšlenky. V Zápech jsem ale hrál rád, byli jsme první, nicméně po podzimu mi zavolal pan Starka. Rodina souhlasila a já to šel ještě zkusit a za trenéra Csaplára jsem v Příbrami hrál, dovršil jsem dvě stovky ligových startů a dokonce dal i jeden gól, jichž jsem jinak moc nenastřílel. Jenže u trenéra Nádvorníka už jsem nekopal, tak jsem šel na hostování do Vyšehradu,“ připomíná své poslední, rok a půl dlouhé angažmá u starobylého hradiště, dnes synonyma úpadku českého fotbalu.

„Je mi jasné, jakou má teď Vyšehrad pověst. Za klub mě to mrzí, protože vím, jakým srdcařem je jeho šéf pan Klíma. A také vím, že za činy některých lidí ti ostatní ne vždycky mohou,“ líčí svoje pocity z angažmá u Šemíků.

Ilustrační foto
PŘEHLED: Devět prodaných zápasů z kauzy Berbr. Tady jsou svědectví fotbalistů

Na Vyšehradě ještě zůstal jeho velký kamarád Milan Černý. Právě on mohl převážit misky vah Jablonského přestupu, protože je oba lákal hřebečský konkurent z krajského přeboru – Kosoř.

„Přemýšlel jsem i nad tímhle klubem. Milan se ale rozhodl, že ve Vyšehradu zůstane, protože jsem zvolil Hřebeč. Také tu mám další kamarády Martina Servuse nebo Adama Klavíka. A díky Mirkovi Novákovi vím, že ve Hřebči je skvělá parta, která vám nějaké procento úspěchů udělá, o tom jsem se v kariéře přesvědčil. Moc se těším,“ dodal Tomáš Jablonský.

Tomáš Jablonský (vpravo) a Miroslav Novák s dresem SK Hřebeč.Zdroj: Deník / Rudolf Muzika

V KABINĚ. Trenér Josef Hnátek (vlevo) spolu s kapitánem Slavoje Houslice Jirkou Luňákem.
Jak Big Lebowski trumfnul Jirku Luňáka