Nejprve jej při rozletu přibrzdilo zranění, které si přivodil těsně před startem loňské letní přípravy, kdy si natrhl vazy v kotníku. Původně měl rozjednanou zkoušku v ligové Opavě, ale nakonec zamířil do druholigového Táborska.

„Sice jsem neměl úplně natrénováno, ale kvalitu jsem dokázal posoudit. Hrozně mě překvapila, protože podle mě v Táborsku nebyla lepší než v Uničově,“ začal povídání pro Deník Patrik Strnad.

Nakonec během týdenního testu zjistil, že tohle angažmá pro něj nebude to pravé a možná bude lepší zaměřit svou pozornost jiným směrem.

„Byl jsem tam týden sám, daleko od rodiny a přemýšlel jsem, jestli to má cenu. V Česku je to těžké. Ve druhé lize jsou kluby, kde se hráči mají dobře, ale pak i ty, kde ne. Někde je to tak, že hráč má dobré peníze, ale jinde dostane méně a přemýšlí, jestli to stojí za to. Hráči musí dělat i další práci navíc a nemají se pohádkově, jak si někteří myslí,“ vysvětluje Strnad.

Přestože měl možnost vrátit se do Uničova, kde o něj byl zájem, rozhodl se pro návrat do mateřského Šumperka.

„V Uničově byla skvělá parta a hrál bych tam klidně i krajský přebor, jenže jsem potřeboval změnu. Chtěl jsem začít něco budovat,“ rozváděl svůj příběh.

Inspirace z Ostravska

A tak skočil po příležitosti. V Šumperku si otevřel shisha bar.

„Dlouho jsme se o tom s přítelkyní bavili. Navíc byly k dispozici prostory, které se nám líbily a zdály se být ideální. Dům měli předtím asi tři majitelé, ale byly tam kavárny či restaurace. I když to je na náměstí, tak to podle mě není ideální lokalita pro tyto podniky. Místo nemělo dobrou pověst, a tak jsme to uchopili z úplně jiné strany,“ prozradil.

Největším lákadlem jeho podniku by měly být vodní dýmky, ale zároveň má Patrik Strnad vidinu baru, kde si lidé dají i dobré jídlo či drinky. Inspiraci pro tento druh zábavy našel právě při různých angažmá na Ostravsku, kde jsou podle něj podobné podniky nejrozvinutější.

„Tady na to lidé nejsou zvyklí. V Uničově ani v Šumperku na to kluci nebyli naučení. Jenže mně se líbil ten koncept. Chodili jsme s kamarády či spoluhráči vždycky do podobného typu baru a byla to jiná atmosféra než v hospodě. Zahráli jsme si tam nějakou hru o rundu a podobně. Taková pohoda. Plánuju tam mít i různé akce s playstationem. Mělo by to být zaměřené hlavně na mladé lidi,“ pokračoval rychlonohý snajpr.

Třeba se tady vyklidním

S ohledem na předešlé zkušenosti změnil svůj pohled na život.

„Posunulo mě to lidsky. Vzal jsem na sebe zodpovědnost, bydlím sám a je to něco jiného,“ popisoval pozitiva.

Zároveň se nechystá být pouze majitelem, ale také se zapojuje do chodu podniku.

„První dny jsem byl v kuchyni, protože mě baví vařit, ale plánuju být i za barem. Chci se naučit pořádně míchat drinky, dělat dobrou kávu a podobně. To je pro můj osobní vývoj také důležité.“

Fotbal tak alespoň na nějaký čas odsunul na druhou kolej. Velký vliv na tom měla i jeho povaha.

„Když jsem byl v Uničově, chtěl jsem změnu. Měl jsem problém, že jsem jednou zahrál, jednou ne. Když mi někdo něco řekl, tak jsem si to strašně bral k srdci, byl jsem takový „psychický“ hráč a potřeboval jsem nechat věci plynout,“ poodhalil.

Od angažmá v divizním Šumperku si slibuje, že rozjede podnikání a případně si ještě nechal zadní vrátka pro fotbalovou kariéru.

„Pořád mě ta hra baví, ale důležitá je parta. V Šumperku jsem vyrůstal, mám to tady rád a všechny v klubu znám. Když jdete za někým, koho máte rád, tak se vám hraje hned lépe. Třeba se tady vyklidním, bude se mi dařit ve fotbale i podnikání a budu to moct zkusit znovu výš. I do Uničova bych se rád vrátil, pokud to bude možné. Parta tam byla neskutečná a pořád to tam mám rád,“ dodal.

Patrik Strnad o současné situaci

Je to těžké. Nemůžu čerpat kompenzace, protože jsou pro lidi, kteří začali podnikat už v létě. My jsme začali v listopadu a nemám na ně nárok. Snažíme se dělat rozvoz, ať jsme s lidmi v kontaktu, aby o nás věděli a viděli, že se snažíme. Živím se online podnikáním, kdy přeprodávám oblečení a boty přes eshop. Je to blbá doba. Nemůžu pořádně podnikat, ani hrát fotbal. Navíc nemám takovou motivaci trénovat. Sice chodím individuálně, ale takové ty klasické tréninky mi chybí. Vždycky se člověk připravuje směrem k zápasu a nejde se připravovat na nic, i když mám pohyb rád.

O své pozici v Šumperku

Je to jiná pozice, než jsem měl v Uničově. Tam jsem si pořád říkal, že musím. V Šumperku mě sice asi berou za lídra a štval mě začátek, protože jsme neměli body a neukazoval jsem, co se ode mě čekalo, ale neměl jsem natrénováno, což člověk v divizi mít musí. Potom si všechno sedlo a začali jsme vyhrávat. Jenže nás zastavil covid. Celkově to je hodně o psychice a když si budu věřit, tak Šumperku pomůžu.