Na trávníku účastníka okresního přeboru se tak objevily legendy jako Pavel Nedvěd, Karel Poborský nebo Patrik Berger a další. Na lavičce nechyběl ani tehdejší kormidelník reprezentace Dušan Uhrin. V publiku jeho současný následovník Jaroslav Šilhavý.

Rozpolcené pocity prožíval Pavel Kuka. Bývalý kanonýr Slavie či Kaiserslauternu je právě v čtyřtisícové obci při jižním okraji hlavního města doma a už více než deset let si za tamní Rapid protahuje aktivní kariéru. Tomu má být ale nyní konec, byť v klubu ohlášenému konci v soutěžních zápasech příliš nevěří.

„Prohlásil to tak, ale já jsem ho rozhodně neodepsal. A nemyslím si, že to tak bude. Těžko se končí, když na to máte. Navíc v kabině předává zkušenosti mladým, jak to má být v případě někoho, kdo hrál na takové úrovni jako on,“ nevzdává se své star Zdeněk Balouš, trenér Rapidu a zároveň i Kukův soused.

Podobně mluvil také Michal Pospíšil, kapitán a druhá exligová opora domácích. „Oficiálně nic takového nevím. To by měl hodně drahé a muselo by do kabiny padnout ještě nějaké pivko. Musím se ho tedy zeptat,“ usmíval se bývalý sparťan. „Poslední sezona byla rozbitá kvůli covidu, tak ani nevím, jestli byl. Chodil, když měl čas. Zahrát jsem si s ním za ty dva roky, co jsem tady, stačil. Jestli má chuť a je zdravý, tak asi problém nebude. Záleží na něm,“ dodal.

Třiapadesátiletý Kuka v utkání nastoupil proti svým současným spoluhráčům. V prvním poločase je ušetřil, když během pár minut neproměnil hned tři pokutové kopy. První po faulu na svou osobu zakopl vysoko nad, opakovaný po „zásahu VARu“ mu vystihl brankář. Reparát pak nesložil ani po nedovoleném zákroku na Poborského. To se mu do cesty postavilo břevno.

Koller šel do brány

V přestávkovém rozhovoru s Jaromírem Bosákem se za penaltové selhání omlouval. Řeč ale přišla i na úspěšnou kariéru, za níž neváhal poděkovat především svým rodičům. „Máma mi prala po každém tréninku na škvárovém hřiště černé věci i mě. Táta mě k fotbalu přivedl a posunul tam, kam jsem se nakonec dostal. Spolu se starším bráchou nebo manažerem panem Paskou, který mě provází životem třicet let, jsou tou mozaikou, díky které se tu dnes mohu sejít s tak fantastickou partou kamarádů a zavzpomínat na to, co se stalo před pětadvaceti lety," řekl Pavel Kuka.

Ale zpět ke hře. Přitvrdit dokázali i slavní hosté. Konkrétně Pavel Nedvěd si za „koňara“, kterého uštědřil v zápalu boje protihráči, vysloužil od rozhodčího Lercha žluté napomenutí. Majitel zlatého míče a viceprezident Juventusu ale ukázal i své obvyklé přednosti a pro něj typickým způsobem – nechytatelnou ranou ze střední vzdálenosti - se zapsal do střelecké listiny. Hlavní pozápasový terč fanoušků lačných po společné fotce tak spolu s Radkem Bejblem zařídil obrat na 2:1.

Střelcem zápasu hraného na dvakrát 35 minut se ale nakonec stal už zmíněný Michal Pospíšil. K vedoucí trefě přidal i vyrovnání na konečných 2:2. Penaltový rozstřel, v němž si spravil chuť už i Pavel Kuka, ukončil příliš vysokým pokusem brankář Ladislav Maier.

Mimochodem kromě něj se v brance ukázal i nejlepší střelec reprezentace Jan Koller a svými kousky si vysloužil hlasité ovace diváků. Právě o jejich pobavení šlo a podle ohlasů z domácího tábora akce svůj účel splnila.

„Byl jsem sám ohromně překvapený, jaký tým se Pavlovi podařilo dát dohromady. Byli skoro všichni z Eura. Myslím, že si to kluci i lidi užili. Zahrát si proti takovým personám je opravdu zážitek,“ ocenil Michal Pospíšil, sám mistr Evropy s jednadvacítkou z roku 2002.

„Celá akce, za jejímž zorganizováním byla spousta práce, se povedla. A to včetně charitativní části, kdy se vybralo opravdu dost peněz,“ těšilo Zdeňka Balouše.