„Věřím, že máme na to, abychom se vrátili do boje o pohárové pozice,“ říká na prahu deváté bundesligové sezony. Kariéru v ní začínal dvěma roky ve Freiburgu.

Ale teď se zdá, že Hertha je hned po plzeňské Viktorii vaším osudovým klubem?
Zatím to tak vypadá. (úsměv) Berlín mi přirostl k srdci, je to krásné město. I mančaft je zajímavý. Věřím, že nás po dvou neúspěšných letech čeká lepší sezona.

Už žádný boj o záchranu?
Všichni si přejeme, abychom vystoupali výš. Je to náš cíl. Věřím, že se dostaneme zpátky na pozice zajišťující boj o poháry.

Zdá se vám tým silnější?
Žádný velký řez kádrem v létě nebyl. Spíš si myslím, že si všechno sedlo, sehráli jsme se. V kabině je mnohem lepší atmosféra. Mělo by sto projevit i na hřišti.

I když už jsou v Evropě kvalitnější soutěže, v Česku se bere německá bundesliga hodně prestižně. Povězte mi, v čem vidíte její kouzlo?
Celkově je přístup Němců k fotbalu úžasný. Před covidem bývaly vyprodané stadiony prakticky všude, i ve třetí lize chodilo na některé týmy patnáct tisíc lidí.

Fotbal je tam fenomén?
Přesně tak, fotbal patří ke každému víkendu. Často vyrážejí celé rodiny, na stadionu jsou dávno před výkopem, užívají si to. Je to pro ně svátek, jdou si odpočinout a při tom se kouknou na fotbal. Pro hráče je pak úžasné hrát v takové atmosféře.

Zato českých fotbalistů v příští sezoně moc nenajdeme. Kromě vás jsem jich napočítal jen pět. Čím to je?
To už je trend posledních let. Německé kluby mají větší finanční potenciál, snaží se kupovat hráče prověřené silnějšími ligami. Oni z Česka berou Spartu nebo Slavii, tím to pro ně končí. Strašně těžko se přestupuje z menších klubů přímo do bundesligy. Chtějí, abyste se předvedl i jinde, nejen v Čechách.

Ale vy jste ale do Freiburgu v roce 2013 přestupoval rovnou z Plzně. Vzpomenete si na to ještě někdy?
Jasně, přišel jsem v rozehrané sezoně, s Viktorkou jsem hrál ještě všechna předkola Ligy mistrů.

Měl jste za sebou pohárový zápas proti Schalke, ale pořád jste byl hodně mladý. To muselo být něco, když jste se najednou ocitl v bundeslize?
Bylo to první zahraniční angažmá, měl jsem i jiné nabídky. Ale zpětně to hodnotím jako dobrý krok. Freiburg je menší klub, nebyl tam takový tlak, měl jsem čas adaptovat se. Mám na ty dva roky jenom příjemné vzpomínky, byla tam rodinná atmosféra. Pomohlo mi to.

Letos v létě se udály dva zajímavé přestupy opačným směrem. Do Česka se vrátili Theo Gebreselassie (Liberec) a Marek Suchý (Mladá Boleslav). Co vy a návrat, umíte si to představit?
Já mám v Herthě ještě na dva roky smlouvu, takže tohle zatím neřeším.

Ale jedno důležité rozhodnutí jste udělal, hned po Euru jste oznámil konec reprezentační kariéry…
A musím říct, že to bylo moc těžké rozhodnutí. Ale měl jsem dost času o tom přemýšlet. I proto jsem to pak v kabině zvládl.

Takže jste byl o konci v národním týmu rozhodnutý už před Eurem?
Ano. Jen jsem si pak přál, abychom na Euru postoupili co nejdál. Dopadlo to tak, jak jsem si představoval.

Ale nikdo asi netušil, že oznámíte konec?
Jen rodina a Pavel Krmaš, který mi volal pár dní před Eurem, no a když se přímo zeptal, nechtěl jsem mu lhát.

Jak vzali vaše rozhodnutí spoluhráči z reprezentace? Nepřemlouvali vás, abyste ještě pokračoval?
Byli překvapeni. Samozřejmě se mě někdo pokoušel i přemlouvat, ale já byl pevně rozhodnutý. Takhle je to podle mě správné.

Co byl hlavní důvod?
Chci mít víc času na rodinu. S fotbalem jsem hodně často mimo domov, cestování je složité. A já chci častěji vidět svého syna. Reprezentovat byla pro mě vždycky čest, ale rodinu přece jen stavím na první místo.

Zahrál jste si třikrát na Euru, to se poštěstí málokomu. Na co nejraději vzpomínáte?
Asi hned na první zápas v základu, proti Portugalsku ve čtvrtfinále. Ale i poslední Euro bylo skvělé, postoupili jsme přes Nizozemsko taky do čtvrtfinále. Ohromný zážitek byl, když jsme doma porazili Anglii. Vyhráli jsme Ligu národů. To všechno jsou hezké vzpomínky.

Co pro vás teď bude hnacím motorem?
Budu mít víc času na regeneraci, soustředím se jen na klub. Snad se to ukáže a odehrajeme skvělou sezonu.