Kliknutím zvětšíte
Faktor Ďurica tedy zabral. „Není to jen o jednom hráči, na hřišti je nás jedenáct a proti Liberci bojovali všichni,“ odmítá chválu někdejší člen slovenského národního týmu, jenž si v roce 2010 zahrál i na světovém šampionátu v Jižní Africe.
Pražany posílil v reprezentační přestávce, předtím působil například v tureckém Trabzonsporu či ruském Lokomotivu Moskva.
Jak to vnímáte? Dukle se nedaří, ale najednou přijde Ďurica a jsou z toho body.
Tak to určitě není. Na tom, aby Dukla konečně vyhrála, pracoval kompletní tým celou reprezentační pauzu. A podařilo se.
Klub o vás stál už v zimě, věděl jste o jeho zájmu?
Nějaké nabídky jsem měl, ozvalo se ale více celků. Českých i slovenských. Teď už je to každopádně jedno. Jsem v Dukle, kde mám podepsáno na jeden rok, a uvidíme, jak to půjde.
Na Liberec jste vyrukovali s nově složenou obranou. Zdá se, že to problém nebyl…
Ani ne, ono je to totiž stejně celé o komunikaci a o čtení hry. Proti Slovanu nám utkání zkrátka vyšlo, ale pozor, vyhráli jsme bitvu, ne válku. Takže fajn, máme body, ale je třeba se posunout dále.
Bylo to před nedělním duelem hodně o taktice, anebo spíše o pořádné motivaci?
Hlavně jsme museli zvládnout zápas v hlavách. Sami kluci určitě nějaký tlak cítili, prohrálo se přece jen sedmkrát v řadě, ale postupně se uvolnili. Začátek byl trochu hektický, ale potom už jsme se do utkání dostali, bylo to vidět i z kombinací. Především druhá půle pak byla mnohem lepší.
Sezona je rozjetá, tým se ale chytil až teď. Cítil jste po příchodu nějaký problém?
Všechny problémy jsou vždycky jen v hlavě, tak to je u většiny hráčů. Když je odstraní a uvědomí si, že Dukla nemusí být jejich poslední zastávkou v kariéře, tak po hřišti budou lítat. Já jsem tady proto, abych jim v tom pomohl.
Takže bylo poznat, že se sedmkrát za sebou prohrálo?
Jsem pozitivně naladěný člověk. Přišel jsem, aniž bych se koukal na to, že je klub na poslední příčce, chci se prostě porvat s novou výzvou. Je mi jedno, že je Dukla dole, jsem tady, abych jí pomohl nahoru. První body máme, takže jsme na dobré cestě.
Cítil jste také určitý tlak sám na sebe?
Ne, spíše to beru jako motivaci. Jsem tu nejstarší, mám 36 let a dost za sebou, ale zase i hodně před sebou. Dukla je v situaci, jaké je, protože se tam dostala sama. Teď se z ní naopak musí sama vyhrabat, společnými silami o to budeme usilovat všichni.
K vítězství výraznou měrou pomohl gólman Filip Rada, souhlasíte?
Rozhodně, přece jen chytil jen v úvodním poločase dvě tutovky. To možná ten zápas zlomilo, jinak je to vždy o jedenácti borcích. Jednou podrží obrana gólmana, podruhé to bude naopak. Každý hráč zkrátka bojuje za druhého.
Nula vzadu je pro vás nicméně povzbuzující, ne?
Stoprocentně, pro celý tým. Máme díky ní tři body a zítra volno. Pak je ale třeba se začít připravovat na sobotní zápas s Olomoucí. Musíme na ni vyrukovat stejně jako na Liberec a třeba se nám podaří výhru zopakovat.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
