O videu ve fotbale se vedly dlouhé diskuze. Velkou zkoušku ohněm zažilo na letošním mistrovství světa. Prošlo jí podle vás, nebo ne?
Určitě prošlo. Minimalizovalo hrubé chyby rozhodčích. Myslím, že statistika byla taková, že devětadevadesát procent rozhodnutí na základě videa bylo správných. Určitě ho podporuji.

V české nejvyšší soutěži je videorozhodčí využíván ve třech zápasech v jednom hracím kole. Jak se vám s ním spolupracuje?
Setkávám se s videem jak na hřišti jako hlavní rozhodčí, tak jako videorozhodčí. Mělo by to pracovat tak, jak má, za předpokladu, že budou dobré pracovní podmínky, které dříve nebyly. Teď už existuje přenosový vůz, kde funguje vše výborně. Jedinou kaňkou je, že stále nejde vyhodnocovat ofsajdy pomocí elektronické čáry. Ta musí být speciálně zkalibrovaná a ne každá technologie to umí. Do dvou let by měl být videorozhodčí v každém zápase.

Rozhodčí pomoc videa může a nemusí využít. Podle čeho se rozhodujete?
Je daný protokol, podle kterého videorozhodčí přezkoumává čtyři situace. Když padne branka, penaltové zákroky, napřímo udělená červená karta a v případech, kdy rozhodčí udělí kartu špatnému hráči. Sporné situace posuzuje automaticky a je v kontaktu s hlavním rozhodčím na hřišti a komunikuje s ním o tom. Když o to hlavní požádá, dostane záběry do monitoru u hřiště a sám je může zhodnotit. Konečný verdikt je vždy na hlavním rozhodčím.

Miroslav Zelinka
Narodil se 23. února 1981 v Brně. Fotbal hrál od svých pěti let a dokonce se propracoval do mládežnických reprezentačních výběrů. Po zranění klíční kosti přestal v šestnácti letech aktivně hrát a stal se rozhodčím. Od roku 2008 rozhoduje zápasy profesionálních soutěží a od roku 2011 také soutěže FIFA. Je rozvedený a má pětiletého syna. Mezi jeho koníčky patří jízda na kole, běh, relaxace a společně strávený čas se synem.


Mistrovství světa v Rusku ukázalo také, že hráči stále více simulují. Co podle vás může za tento trend?
Může za to touha po vítězství. Hráči chtějí pokutový kop a vstřelit tak jednodušeji branku. A také, že video doposud nebylo. Pokud si dobře pamatuji, tak od nové sezony byla nařízena možná jedna penalta, kterou videorozhodčí posoudil jako simulaci.

Co je potřeba udělat, aby se situace zlepšila?
Pomáhá video, které snižuje snahu hráčů simulovat a také to, že národní komise můžou zpětně hráče potrestat. To je správná taktika, kterou podporuji.

Kromě zápasů české ligy rozhodujete také zápasy v Evropské lize nebo předkola Ligy mistrů. Jak se tyto zápasy liší?
Liší se hlavně tím, že delegace na mezinárodní zápas je na tři dny. Den před zápasem se letí a je předzápasový trénink. V den zápasu dopoledne je setkání na stadionu pro čtvrtého a brankové rozhodčí, kteří si projdou celý stadion a vše zkontrolují. Večer je zápas a další den se letí domů. Je tam také jiný přístup. Lepší zabezpečení a vše je lépe nachystáno. Pro rozhodčí je tam větší komfort.

Jak se po fyzické stránce udržuje fotbalový rozhodčí profesionálních soutěží?
Já se připravuji čtyřikrát týdně. Když mám v týdnu mezinárodní utkání, tréninky přizpůsobím. Většinou se jedná o běžecké tréninky, posilovnu, kolo a také bychom měli využívat nějakou regeneraci. Například saunu nebo masáž. Před začátkem sezony, když se připravujeme na fyzické testy, máme klidně i osm až devět tréninků týdně.

Jak velkou roli hraje při vašem výkonu psychika?
Hraje důležitou roli při rozhodování. Je tam velký tlak od diváků, od klubů, od médií a s tím se musí rozhodčí umět vyrovnat, aby zápas odřídil co nejlépe. Výkon je takový mix fyzické a psychické připravenosti.

Kolik času věnujete přípravě na zápas?
Většinou je to tak hodina až hodina a půl. Záleží ale také na tom, jestli pískám českou ligu, kde většinu týmů a hráčů znám, anebo mezinárodní zápas, kde hráče nemám tolik nakoukané.