Michala jsme požádali o krátký rozhovor.

Michale, kdy ve vás začalo zrát, že se budete věnovat futsalu?
Bylo mi šestnáct, když jsem působil v mládežnických týmech FC Vysočina Jihlava, ale tam jsem nedostával moc příležitostí a ani nemám fotbalové parametry. Bavilo mě hrát v hale, a když se vrátili bratři Marešové z Ruska, tak mě oslovil prezident Pramenu pan Kubát a bylo rozhodnuto.

Jaké byly začátky v Pramenu?
Ze začátku jsem byl samozřejmě stydlivý. Na kluky jsem se chodil dívat a najednou jsem byl s bratry Marešovými, Šnoblem, Fišerem v jedné kabině. Ale kluci mě přijali úplně v pohodě. Hodně mi to usnadnili.

Tam jste se dlouho ale neohřál…
To je pravda. V průběhu mé první sezony kontaktovali prezidenta Kubáta zástupci ERA–PACKU Chrudim, že mají o mě zájem do juniorského týmu. Nabídku jsem přijal a současně jsem v Chrudimi hrál i velký fotbal.

To jste toho měl málo, ještě jste v té době studoval, ne?
Studoval jsem v Jihlavě a na tréninky jezdil do Chrudimi. Časově to bylo hodně náročné, ale nechtěl jsem se velkého fotbalu úplně vzdát a chrudimský trenér Luděk Zajíc mi dal příležitost.

A jak se vám dařilo v Chrudimi po futsalové stránce?
Já myslím, že dobře. V první sezoně jsme získali juniorský mistrovský titul a v následující jsme skončili třetí.

Pak asi většinu lidí překvapil váš odchod z nejlepšího klubu v republice?
Tak asi to lidi překvapilo, ale dostat se do A-týmu Chrudimi je velice těžké. Všichni víme, že tam jsou Brazilci, Řešetár, Roman a Michal Marešovi, Petr Vladyka. Je to prostě nadupaný tým hvězd.

Nakonec jste tedy odešel do Tanga Brno…
Byla to jasná nabídka, cítil jsem šanci se probojovat do první ligy a vůbec odchodu z Chrudimi nelituji. Právě naopak. Udělal jsem dobrý krok ve své kariéře.

Zvykal jste si dlouho na nové spoluhráče a vůbec velké město?
Vedení klubu se o mě parádně postaralo a vše mi ulehčilo. Tango je takový rodinný klub. Oblíbil si mě i majitel klubu a máme velice dobrý vztah. Kluci si ze mě ze začátku dělali srandu, ale to k dobrému kolektivu patří. A na město jsem si zvykl rychle.

Jak vypadá pracovní den futsalisty?
Vstávám kolem deváté, od desíti máme trénink. Potom společný oběd. Odpoledne druhá tréninková jednotka a večer většinou rehabilituji, odpočívám nebo si jdeme s kluky někam sednout. Do toho jsem ještě studoval angličtinu na jazykové škole. A taky se snažím věnovat své přítelkyni, kterou mám v Jihlavě.

Vašich výkonů si všimli i reprezentační trenéři…
Ano, odehrál jsem zápasy za U21.

Ale to není vše…
Po semifinále s Chrudimí mi volal reprezentační trenér Tomáš Neumann a pozval mě na přípravný dvojzápas do Japonska.

Vaše reakce byla jaká?
Nejdříve jsem si myslel, že si ze mě někdo dělá srandu, ale potom jsem to začal pomalu vstřebávat. Je to prostě super.

Kam se tedy podíváte?
První zápas hrajeme v sobotu (11. 6) v Nagoji a v úterý (14. 6.) v Tokiu. Jsem zvědavý, jak snesu devatenáctihodinový let.

Váš největší zážitek v této sezoně a cíl do budoucna?
To je jasný. Zážitkem pro mě byla celá tato sezona. A cíl. Rád bych předváděl co nejlepší výkony v Tangu, udržel se v reprezentaci a mým snem je si zahrát ruskou superligu nebo jinou zahraniční soutěž.

Michal Mareš II
Narozen: 8. 6. 1991
Přezdívka: Leoš
Hráčská kariéra
Pramen Havlíčkův Brod, ERA–PACK Chrudim (hos. U18) Tango Brno
Startů v I. lize: 30
Gólů v I. lize: 12
Asistencí v I. lize: 6
Úspěchy
juniorský mistr ČR (2008)
reprezentační nominace U21 a seniorská reprezentace