Když se před pěti lety obnovoval v Havlíčkově Brodě B-tým, který byl z nepochopitelných důvodů před několika lety zrušen, musel začít od píky, tedy od „pralesní ligy“ IV. třídy. Kormidla se chopil v té době neznámý Martin Křišťál, který si udělal trenérskou B-licenci, a za pět let trénování tohoto týmu se mu podařilo čtyřikrát postoupit. Na trenérského novice slušná práce. Proto jsme Martinu Křišťálovi položili několik otázek.

Kdo stál za myšlenkou znovuzrození B-týmu?
Tak před pěti lety s tím přišel Jaroslav Holcman a Roman Zeman, že těch brodských hráčů, kteří hrají v okolí nebo odcházejí z dorostu, je dost, a že je to škoda, když by mohli hrát v Brodě. A především nové vedení této myšlence bylo nakloněno na čele s Milanem Melounem.

A jak jste se k trénování dostal vy?
Já jsem měl v té době na starosti futsalový tým, se kterým jsme asi taky třikrát postupovali v okresních soutěžích, a kluci přišli za mnou, že by bylo potřeba, aby se o to béčko někdo staral a vedl ho. Oslovil mě Roman Kučera, abych si udělal C licenci a zároveň B licenci, a tak to vlastně začalo.

Jenže to znamenalo začínat od čtvrté třídy…
No právě. To bylo těžké hlavně z hlediska přesvědčit kluky, kteří byli na hostování a hráli bétřídy nebo átřídy a najednou měli hrát čtvrtou třídu. Nevěděli, jestli to zakládáme z recese, jestli si z toho nechceme udělat nějaký spolek a jestli budeme chtít něco dokázat. Někteří to podstoupili a já jim za to děkuji, ale jiní ne. A v té době tu byl u áčka trenér Kolesa, který vyřadil z týmu Petra Fialku a Tomáše Udržala.

Měl jste představu nebo cíl, kam tento tým může dojít?
Od minulého vedení žádný cíl nebyl, to bylo proti B-týmu. Ale nové vedení chtělo mít béčko v I. B třídě. A tímto postupem jsme tu metu trochu přesáhli.

Takže nové vedení chtělo jít cestou vytvořit zde juniorku?
Tak samozřejmě, ale zatím to u nás tak nefunguje. Těm klukům, co se o ty postupy zasloužili, je potřeba dát šanci, aby si tu I. A třídu zahráli. Ale taky všichni víme, že ta generační obměna kádru musí přijít. Jenže díky špatné práci předešlého vedení a hlavně sportovních manažerů před Ondrou Pavlasem, kteří nedoplňovali ročníky, a byli zde hráči pouze na hostování, nedáme dohromady A a B tým. Musíme si prostě vypomáhat.

Který z těch postupů byl z vašeho pohledu nejtěžší?
Bude to znít asi divně, ale z III. třídy. Čtyřkou jsme prošli jako nůž máslem, ale ve trojce se na nás chtěli mančafty vytáhnout.

Jenže z toho posledního postupu jste se ani radovat nemuseli, kdyby se áčko nezachránilo. Vy jste se prakticky dostali na jeho úroveň, protože áčko hrálo spodek kraje a vy špici I. A třídy…
To jsme si ani nepřipouštěli. Trenér Duben by to nedopustil, všichni jsme mu věřili a podle mě to byl za posledních pět let nejlepší trenér u áčka. Já si myslím, že kdyby se promíchalo áčko s béčkem dohromady, protože áčko má věkový průměr jednadvacet a béčko třicet, tak máme dva týmy jako lusk. Jsem rád, že si nehrajeme na dva týmy, ale chováme se k sobě klubově, tedy jako FC Slovan.

Kdo byl tahounem týmu po dobu těch pěti let, ale nejenom na hřišti?
Tak určitě to byl Roman Zeman, Tomáš Udržal, Petr Fialka, Pavel Nechvátal, Michal Pártl a Jaroslav Zimprich. Ale úspěch to je především celého týmu, který celou dobu táhl za jeden provaz. Kdyby tento tým trénoval kdokoliv jiný, tak by dokázal to, co já.

Pět let máte za sebou. Kde byste B-tým rád viděl v roce 2016?
V té době už asi u týmu nebudu, ale já bych si moc přál, aby A-tým byl v divizi a B-tým hrál krajský přebor. To by Brodu slušelo.