Fanděte v bikinách, prosí v Bílině. Na fanynky (ne)zabírají vlastňáky

„Já ty vopičky neřeším. Během zápasu nevnímám, kdo v hledišti je. Maximálně se potěším nad tím, že na venkovních zápasech mám oba rodiče, zbytek nevnímám,” je nekompromisní žatecký Filip Klinec. K němu se přidává i Martin Krejčí ze Sobědruh. „Musím vás zklamat, se mnou to nic nedělá,” tvrdí muž, který je šťastně ženatý. U tohoto otce dvou dětí není důvod pochybovat.

Teenagerka, která hltá fotbal. Šla bych i na prales, říká patriotka z Počítek

V podobném duchu hovoří i oldřichovské ofenzivní eso Oldřich Zícha, i když po přečtení jeho výpovědi už určité pochybnosti najít můžeme. „Při zápase si fanynek samozřejmě nevšímám a soustředím se pouze hru. Jinou odpověď ani říct nemůžu, protože jsem ženatý,” usmívá se blonďatý krotitel kulatého nesmyslu. U Barbory je ale beztak o fanynky nouze. „Chodí se na nás dívat jen babičky se psy,” smutní další hráč Oldřichova Jan Svoboda. „Ten náš fotbal by neměl asi nikdo vidět, zvláště dívky a malé děti," rozesměje se Martin Rigo ze Sokola Suché.

Drtivá většina fotbalistů pochopitelně manželky či přítelkyně v hledišti vítá. Když na zápas rodina dorazí, cítí se před ní namotivovaně. Litvínovský brankář Michael Jenka však raději manželku s dcerou nechává doma. „Když přijdou na zápas, tak vždycky dostanu gól a prohrajeme. Naposledy jsem dostal snad vůbec nejhorší gól v životě. Byl snad ze třiceti metrů, něco na způsob liverpoolského Kariuse ve finále Ligy mistrů.”

To Ondřeji Pěknicemu, strážci osecké svatyně, hloupé branky nevadí. „Jo, občas dostanu smolný gól kvůli tomu, že koukám do hlediště na jiné balony, než bych měl, ale v tu chvíli mi to nevadí, když ten pohled stojí za to,” zubí se vyhlášený šprýmař na celé kolo.

Vietnamský šikula přesně jako z televize: Fotbal měl zakázaný, fandí jen Spartě

To, že brankáři jsou jiní, potvrzuje i Jaroslav Kovačka z Bíliny. Navrhuje, aby v hledišti fandily jeho celku polonahé přítelkyně. Prý by to soupeře vyvedlo z míry natolik, že by si soupeři ze stadionu na Kyselce body nevozili.

„My už ty naše přítelkyně a ženy známe, s náma to nic nedělá. Soupeři by ale podle mě byli totálně rozhození! Možná by ani nemuseli bejt nahoře bez, stačilo by tam mít nějaké modelky s top postavami v malých bikinách. To by taky mohlo mít pozitivní efekt,” rozvádí svou neortodoxní myšlenku Kovačka, jeden z nejlepších gólmanů I. A třídy.

Veterán Duchcova Petr Velička při zmínce o fanynkách už jen smutně konstatuje: „Za mlada to bylo tak, že jsem se mohl před fanynkama přerazit, člověk se víc snažil. Teď je to obráceně, protože čím se víc snažím, tím spíš se přerazím, přizabiju.”

Nejlepší střelec vlastňáků

Jiný problém má Michal Frank z Kladrub. Jeho tým je v okresním přeboru Teplicka po podzimu předposlední. „V brance jsem jak na kolotoči. Nestíhám sledovat fanynky a ani fanoušky. Na zápasy chodí moje přítelkyně, která po celý jejich průběh řve. Až ji musím klidnit.”

Frankovi navíc zatápí spoluhráč Jan Tolar, který se často trefí do vlastní sítě. „On je nezadanej, tak asi zkouší na fanynky zapůsobit vlastňáky, jinak si nedovedu vysvětlit, proč jich dává tolik.” Co na krutou obžalobu sám Tolar, skalní fanoušek Realu Madrid? „Je pravda, že jsem historicky nejlepší střelec vlastních gólů Kladrub. Můžu potvrdit, že není lepší pocit než si dát před ženskejma vlastňáka,” culí se nevinně s notnou dávkou ironie v hlase.

Okresní přebor: Cigarety, rumy a rohypnol aneb Fun Din Dungu, přihraj

"Sbalit" fanynku se povedlo Patriku Zomerovi, ostrostřelci, který nyní hájí barvy Chlumčan v I. B třídě. „Ono to bylo spíš tak, že ona sbalila mě. Já seděl o poločase v kabině, když přišel kámoš a ptal se, kdo má číslo 7 na dresu. Byl jsem to já, tak mi předal lístek s telefonním číslem. Když jsme pak šli na hřiště, tak mi ukázal, od jaký holky to je. Stálo to za to, byla dobrá. Od tý doby mi říkají Sovka, protože ona se jmenovala Sovková. Kluci z toho měli prdel. I teď se mi hraje moc dobře, když jsou za klandrem nějaký vyprsený šťávy.”

Díky fotbalu si novou známost obstaral osecký Pavel Váňa. Už nějaký ten měsíc je pracovně na Novém Zélandu, kde také hraje fotbal; ve vedlejší šatně je prý hospoda, ve které se mu zalíbila výčepní. „Chodil jsem proto na fotbaly všech kategorií, abych měl důvod jí vidět a sbalit. Povedlo se mi to, ale stálo mě to spoustu nudných zápasů.”

Fanynky ho braly už v dorosteneckém věku, kvůli nim dokonce zalhal trenérovi. „Nic mě ve fotbalu nevybičuje víc než fanynky! V dorostu jsem hned jako první na nástupu koukal, jaký přišly holky na zápas. V Kostomlatech jsem o poločase přemluvil trenéra, abych hrál na stejné straně jako první poločas. Za tyčí totiž stály tři krásný holky. Řekl jsem, že tam na mě bude hrát pomalý obránce.”

Někde ale motivační „materiál” není, bídu hlásí například Sobědruhy, konkrétně Martin Klinkáček. „Většinou jsou v hledišti zadaný, nebo nad padesát let. Škoda, protože před fanynkami člověka nic nebolí, je nabitý jako králíček Duracell. Horší že musíš nejdříve ten balón odmáznout a pak se podívat na ty kozy,” dává vzpomenout na slavnou hlášku ze seriálu Okresní přebor.

Jeho spoluhráč Michal Melzer říká, že má před fanynkami pocit lepšího výkonu. Opak je prý ale pravdou. „Bohužel je to jen pocit, protože se pak z pravidla netrefím do balónu a zakopávám o drny.”

Okresní přebor: Luňákova licence, rozprášený Hnátek a spousta hlášek

Melzerovi se jako jednomu z mála na okresní úrovni stalo, že po něm po zápase chtěla fanynka podpis. „Přišla taková starší paní, jestli se jí podepíšeme. Všichni jsme po sobě koukali překvapeně, ale pyšně. Hned se ale ukázalo, že se jedná o nějakou petici obecních záležitostí,” dává k dobrému. „Je to tak, po nás chtějí podpis jen rozhodčí do zápisu. A to ještě musíte být kapitán,” přidává Tolar.

A na závěr ještě názor Karla Roučka, který nabízí svůj pohled za rozhodčí, speciální fotbalovou jednotku. „Sudí moc fanoušků nemají, to není žádným tajemstvím. Proto se radši snažíme vytvořit si jakousi bublinu, nevnímáme žádné věci a řeči kolem. Takže ani fanynky. Ale je pravda, že když je na zápase někdo z rodiny, známý nebo přítelkyně, tak ta motivace ukázat se a neodejít s ostudou je i u nás,” přiznává. „Ženský element vyvolá v každém na hrací ploše potřebu alespoň nevypadat špatně, rozhodčí nejsou výjimkou,” obstarává Rouček symbolickou tečku za vyprávěním o fotbalistech a faynynkách.

Pro unikátní články o Okresním přeboru klikněte v obrázku na kolečko epizody: