„Šel jsem trénovat na jeden rok, nakonec z toho byly roky tři a po této sezoně jsem vyždímaný," říká v rozhovoru odcházející trenér.

Napřed se vrátím k poslednímu zápasu s Okříšky. Co chybělo, aby vaše loučení bylo bodové?
Nedokázali jsme navázat na výkon ve Velké Bíteši. Okříšky byly v prvním poločase produktivní, naše příležitosti zneškodnil výborný Fiala.

Proč jste se rozhodl po třech letech u týmu skončit?
Můj konec jsem avizoval dopředu. Vzal jsem nabídku na rok, potom jsem dostal nabídku z Pelhřimova, ale z rodinných důvodů jsem ji odmítl a zůstal ve Světlé. Z poslední sezony, která byla velice těžká, jsem psychicky vyždímaný a potřebuji si odpočinout.

Tedy není to úplný konec vaší trenérské kariéry?
Nikdy neříkej nikdy. Nějaké nabídky mám, ale do zimy si chci určitě odpočinout.

Co budete dělat? Fotbal vám bude určitě chybět…
Nudit se rozhodně nebudu. Za tři roky mám resty na baráku, takže mě čekají práce kolem něj. Dále se nám narodila druhá vnučka, tak se budu více rovněž věnovat dětem. Neměl jsem čas si chodit ani sám zaběhat, což mi velice chybí a budu se připravovat na Jizerskou padesátku, kterou jsem vloni jel z voleje.

Určitě budete rád vzpomínat na postupovou sezonu před třemi lety…
To byla opravdu pěkná sezona. Vyhráli jsme I. A třídu o 27 bodů a nevím, jestli se to někdy někomu povede. Já byl ve Světlé u třech postupů a jednou jsem s nimi spadl, ale následující sezonu znovu postoupil, ovšem nikdy to nebylo takto suverénní.

Jenže po euforii přišly problémy s kádrem…
Je to tak. Do Rakouska odešel gólman Adamec a v týmu nepokračoval Jelínek s Nádějem a v průběhu sezony ještě odešel Jan Pohnětal. Musel jsem oslovit světelské čtyřicátníky, aby nám pomohli, a těm klukům patří velké poděkování. Ať už se jednalo o Slávka Císaře, Míru Křikavu, můj kluk se vrátil z Rakouska a v brance hodně vypomohl Janota. Celkem jsem byl ve Světlé šestnáct let a prošly mi rukama tři generace fotbalistů.

Nejtěžší sezona byla ta poslední. Nepletu se?
Přesně tak. Vrátil se sice z brodského hostování Jan Pohnětal, ale hned se zranil a těch zranění bylo více. Navíc mladí kluci tomu fotbalu nedávali tolik, co ti starší. A mile mě překvapil David Valenta, který ve čtyřiceti letech patřil k oporám. Navíc to na jaře přestalo střílet Mírovi Křikavovi a nebyl jsem spokojený s naší defenzivní hrou.

Ale pozitiva najdete rovněž, ne?
Tak první pozitivum je, že jsme udrželi pro Světlou kraj i pro příští sezonu. Za to chci všem klukům moc poděkovat. Dále se mi do týmu podařilo zapracovat Vaňáska a Vodičku, ale ti by fotbalu mohli dávat ještě více. Musím pochválit i spolupráci s Hankou Štrosovou.

Krajský přebor byl letos napínavý až do posledního kola a to na obou pólech tabulky. Pamatujete si něco podobného?
Pamatuji si to ještě jako hráč. Před třiceti lety jsem hrál za Zbrojovku Vsetín a o postup do divize se tehdy pral ještě Uherský Brod, Vyšehrad a Opava. My jsme vyhráli o bod před Uherským Brodem. Já se samozřejmě připojuji ke gratulaci Ždírci k postupu do divize. Poslední kola byla hodně o psychice a tu měl Ždírec nejlepší. Jak jsem už říkal, já jsem rád, že jsme se zachránili, je dobře, že se udržela i Přibyslav a velice úspěšnou sezonu měla Chotěboř. Humpolec konec nezvládl, a to měl čtyřbodový náskok.