Je pro mě, coby vystudovaného „historika“, úžasné sledovat, jak v Česku dokáže jeden seriál vyvolat neuvěřitelnou odezvu směrem do minulosti. Ona to není žádná novinka, tento relikt komunismu jsme si přenesli i do časů svobody, ale upřímně jsem si myslel, že více než třicet let po sametové revoluci bude mrtvý. A ejhle, on není.
Mluvím samozřejmě o seriálu Devadesátky, který každou neděli velice rád sleduji. Skoro bych si přál, aby takový seriál někdo natočil ze světa sportu, ideálně fotbalu, kde to tehdy byla šílená divočina. No, skoro si útrpně říkám, že na nejvyšších patrech českého fotbalu se toho příliš nezměnilo…
Ale na amatérské úrovni, okresními soutěžemi počínaje a třetí ligou konče, to tenkrát byl opravdu doslova masakr. Ono to, stejně jako společenské problémy, bylo neblahým dědictvím totality.
Jen se tu začaly točit násobně větší peníze a docela dost lidí si myslelo, že si s příchodem demokracie mohou všechno dovolit. Přiznám se, že jsem strašně rád, že jsem tuto dobu osobně zažil, protože je to něco, co už se nebude opakovat.
Ale ještě více mě těší, i když vím, že sport, ten amatérský mám na mysli, nikdy nebude úplně čistý, že se tu od devadesátek udělal ohromný pokrok.