Po více než čtyřech letech jste se vrátil do FC Vysočina. Co vás k tomu vedlo?
Já jsem trochu takový jihlavský, nechci říkat patriot, ale mám k tomu městu blízko. Začínal jsem tady, dostal příležitost a snad jsem ji i vrátil. A přišel jsem zpět i z toho hlediska, že Jihlava je profesionální klub. Hráči jsou tu kvalitnější. Rozhodlo tedy i to sportovní hledisko. I když jsem ještě přemýšlel, jestli je dobré vstoupit do stejné řeky. Ale snad mám klubu ještě co dát.

Jak se váš návrat „upekl“?
Před rokem ke mně přišli kluci, které jsem trénoval, jestli bych se nevrátil. Ale já to v té chvíli neviděl jako aktuální. Byla to věc, která nebyla připravená, a já měl ještě nějaké své úkoly. V létě mě Pepa Morkus znovu oslovil a můj návrh byl, že bych to od léta letošního roku vzal. Ale pak to vzalo rychlý spád a nakonec jsme se domluvili, a přišel jsem dřív.

Milan Hnilička.
Může Milan Hnilička zůstat po skandálu s teplickým večírkem v čele agentury?

Jak vzali váš odchod z Fotbalové školy Třebíč, a byl jedním z důvodů i fakt, že se nedaří spojit oba městské celky v jeden?
Ne, to ne. Na tom já chci i nadále pracovat. To se nakonec nepovedlo kvůli soudu, a je to hrozná škoda. Třebíč je třetí největší město v kraji, měla by tam být alespoň třetí liga, navíc starosta je tam k tomu nakloněný. Tohle nehrálo žádnou roli. A ve Fotbalové škole jsme se na mém odchodu domluvili, i když to pro mě nebylo jednoduché. Mrzelo to, že odcházím.

Vracíte se k mládeži, jste za tuto pozici rád?
Já si myslím, že to je má nejsilnější parketa, juniorka a dorostenci. A-tým mě ani neláká, já si ho užil dost. Myslím, že klubu mohu být užitečnější na této úrovni.

Kdo je Josef Vrzáček
Šestapadesátiletý fotbalový trenér bydlí v Lukách nad Jihlavou. V FC Vysočina se od mládežnických výběrů postupně dostal až k prvnímu týmu, kde dlouhá léta působil jako asistent trenéra. Byl pravou rukou Romana Pivarníka, Jaroslava Netoličky, Milana Bokši, Luboše Zákostelského, Karola Marka nebo Františka Komňackého. V sezoně 2010/2011 se stal i hlavním koučem. Naposledy v Jihlavě trénoval juniorský tým a v létě 2016 odešel pracovat do Fotbalové školy Třebíč. Zkušený stratég má za sebou několik zahraničních stáží. Fotbalové znalosti čerpal v Chelsea, Barceloně, Arsenalu, Realu Madrid, AS Řím, Kaiserslauternu, Manchesteru City nebo Udine.

Kdo všechno bude pod vaše křídla spadat?
Mám na starost dorostenecké týmy a juniorku. A zvažovali jsme, které mužstvo bych si vzal, a nakonec budu vést starší dorostence. Všichni chceme, aby v Jihlavě byla nejvyšší dorostenecká liga a já doufám, že to zvládneme a postoupíme. Je pak otázka, zda se to dokáže udržet dlouhodobě, ale my se o to pokusíme a uděláme pro to co nejvíc.

Dá se i říci, že se plní váš "sen", protože klub dává prostor svým bývalým hráčům jako trenérům?
Samozřejmě, za to jsem rád. My se o tom bavili s Pepou Morkusem už v roce dva tisíce šestnáct. Já to viděl jako důležitý krok. Je tam Ondra Šourek, Tomáš Kaplan, Patrik Čermák nebo Michalové Veselý a Lovětínský. To jsou kluci, kteří něco dokázali a jsou navíc pokorní a chtějí se učit.

A vy jim můžete své bohaté zkušenosti předávat…
Pokud jim budu schopen poradit, budu jedině rád.

S Michalem Lovětínským, který vám bude dělat asistenta, se navíc obnoví vaše trenérská spolupráce. Působili jste spolu už u juniorky. Máte tedy stejný pohled na fotbal?
My to máme vyzkoušené. Rozumíme si spolu i po lidské stránce, a i ten náš náhled na fotbal je podobný. Navíc Michal má fotbalovou inteligenci a něco odehrál. Těm mladým klukům může dát spoustu věcí, protože ví, jak to chodí přímo na hřišti.

Bohužel vám ale situace moc nepřeje. Jak je to nyní s tréninkovým jednotkami, máte alespoň tréninky ve dvojicích?
Kluci mají prakticky šest tréninků v týdnu, běhy, posilování. Piluje se i individuální technika, koordinace. Pracujeme na různých věcech, ale samozřejmě musíme plnit literu zákona.

Musí to být těžké na „logistiku“.
Je to složité, protože máme čtyři dorosty a juniorku, a k tomu ještě áčko. Ale nějaké řešení jsme našli, i když to musí být rozdělené.

Ondřej Novotný v kostýmu Ježury byl vždy velmi potěšen, když dostal od některého z fanoušků napít piva.
Některé děti si mě pletly s Ježíškem, směje se Novotný, bývalý maskot Ježura

Jak moc se tento dlouhý prostoj projeví na výkonech hráčů, kteří potřebují nejen trénovat, ale hlavně hrát, a navíc některé čeká přechod do mužského fotbalu?
To je výborná otázka. Bohužel tenhle výpadek bude pro tyhle kluky handicapem. Jsou to hráči, kteří jsou v nějakém věkovém stádiu a v tuto dobu se mohou nejvíce rozvíjet. Do nějakého profi fotbalu bude složité přecházet, i když vím, že to potkalo nejen nás. Je ale jasné, že to budou mít určitě těžší. A to nemluvím o nějaké taktické stránce.

Určitě ale doufáte, že se sezona ještě rozjede a vy naplníte jediný možný cíl, a tím je postup do nejvyšší dorostenecké soutěže.
Ono je potřeba odehrát alespoň padesát procent zápasů, a kdyby se to celé nestihlo dohrát, ta soutěž nebude zcela regulérní. A jestli se to rozjede třeba až v dubnu, musíme být nachystaní, dát tomu vše a skončit na postupovém místě.

Asi jste nechtěli zanevřít ani na třetiligový B-tým.
My ten boj o záchranu nechceme v žádném případě vzdávat. MSFL měla začít už koncem února, a protože A-tým má start ligy až v březnu, plánovalo se na ty první zápasy tým hodně posílit. Bohužel nám ale tato situace příliš nepřeje a bude to složitější. Ale v tuhle dobu je těžké předjímat, jak to vůbec bude.