Fotbal se stále více vyrovnává, už neexistují skuteční outsideři, překvapení se děje čím dál více. Dá se říci, že takového věty, případě obdobné, jsou v bezkonkurenčně nejpopulárnějším sportu světa pravidelně slyšet už minimálně poslední tři dekády.
A pak se člověk podívá na dosavadní výsledky právě probíhajícího evropského šampionátu, projde si jména všech osmi čtvrtfinalistů a musí se zamyslet. Je na tom vlastně něco pravdy?
Odpověď je jednoduchá. Je i není. Zní to nelogicky? Hned vysvětlím. První část odpovědi, ta kladná, jen potvrzuje, že ty největší velmoci, giganti, chcete-li říci, to mají čím dál složitější. Nějaké demolice o čtyři a více branek jsou vyloženě výjimkou.
Celý svět, tím pádem i fotbal v první řadě, je už dlouho navzájem propojený. Globalizace, říká se tomu. Tím pádem už každý hráč ví, jaké kličky dělá Ronaldo nebo Messi, jakým stylem hraje anglická či španělská reprezentace. Někoho překvapit je skoro nemožné, na kohokoliv se dobrou obranou připravit, naopak stále jednodušší.
Odpověď, že není, je zase dobře viditelná, resp. potvrzená na zmíněné osmičce čtvrtfinalistů Eura. Kromě obhájců titulu z Itálie tam nechybí žádné větší jméno. Italové v současnosti prochází krizí, kterou si ale, čas od času, projde každá fotbalová velmoc. Říká se tomu střídaní generací.
Leckdo by namítl, že některé postupy favoritů byly s odřenými zády. Ano, k vyřazení Anglie či Portugalska nechybělo Slovákům i Slovincům mnoho. Ale to je právě ono, v těch klíčových okamžicích mají ty top mančafty hvězdy, resp. více hvězd oproti státům středním a malým, které dokážou rozhodnout. Když selže střelecké eso, zastoupí jej skvělým zákrokem gólman.
To ale neznamená, že státy jako Česko nemají šanci uspět. Chce to ale, a to už jsem kolikrát zmiňoval, propracovaný herní systém. Takové maličké Slovinsko snad poskytlo konkrétní příklad, jak na to i bez hvězd.
A zmíním ještě jednu věc, která mě zaujala. Fotbalová Belgie znovu potvrdila, jak obecně pomíjivá a velice krátká je doba, kterou má každá generace, jež je třebas i celým světem označovaná za „zlatou“, k potvrzení svého přízviska.
Dobře patnáct let se takto o éře Lukakoua, De Bruyneho, Hazarda a dalších hovořilo. Dnes už většina z nich reprezentační kariéru ukončila, další to v brzké době čeká. Medailové výsledky jejich skvělé generace? Chuďoučký bronz z mistrovství světa v roce 2018. Ne ne, můžete mít skvělý tým, ale cesta na úplný vrchol je ohromně složitá a zvládnou ji jen ti psychicky nejodolnější. Na nejvyšších patrech světového fotbalu totiž vždycky byla, je a bude konkurence pořádně našlapaná.
