Svěřenci trenéra Josefa Sourala se postupně ze stavu extrémního ohrožení dostali až do stavu euforie. Chotěboř však trudnomyslnosti po špatném startu nepropadla, a tak ji může hřát třetí místo v tabulce po šestnácti kolech.
„My jsme nejdříve hráli o záchranu, pak o prodloužení úspěšné série, a nakonec o to, abychom byli na dostřel Jemnicku a Ždírci," trefně popisuje podzim Josef Soural.

Nemůžu začít snad ani jinak než otázkou: Co se stalo na začátku sezony?
První čtyři kola byla hodně špatná. Začali jsme sice remízou v Lukách, ale hodně se na nás podepsala porážka v derby se Světlou v nastavení. Následná prohra o gól v Moravských Budějovicích po standardce nebyla tragédií, to se stává více týmům. Všechno vygradovalo v Jemnici, kde jsme dostali brutální školení z produktivity.

Nemohlo se na začátku podzimu projevit nepříliš vydařené jaro v loňském ročníku?
My jsme měli vydařenou zimní přípravu, ale výsledky se nedostavily. Chtěli jsme na to v létě zareagovat, mysleli jsme si, že se vysokou výhrou 8:0 v posledním kole nad Přibyslaví dostaneme do pohody. Ten špatný začátek však ani tak nebyl otázkou nějakých změn, spíš přístupem.

Dokázali jste však bleskurychle zareagovat. Hned potom jste vyhráli v Jaroměřicích a nastartovali tak skvělou vítěznou sérii…
Samozřejmě jsme měli před sezonou v hlavě sestupové počty. Při redukci soutěže na čtrnáct týmů bylo jasné, že tentokrát bude padat více týmů. My jsme se chtěli z tohoto pásma dostat, a to se povedlo. Po drtivé porážce v Jemnici jsme udělali, jak se říká dnes moderně, mentální trénink. Vzal jsem kluky a vyběhli jsme do přírody. Vyříkali jsme si to, že to takhle dál nejde.

Pomohl paradoxně debakl více, než kdybyste prohráli s Jemnickem třeba po boji 2:1?
Sport je o psychice, když se začne vyhrávat, všechno funguje lépe. Kluci si potom věří a chtějí vyhrávat, natáhnout sérii. V Chotěboři je v podstatě domácí tým. Kluci spolu zajdou na pivo, jezdí občas spolu na dovolenou. Oni nemají potřebu se mezi sebou hádat, jsou na to moc hodní. Když je potom krize, tak se z toho takový tým dostává hůře. Debakl asi opravdu pomohl, protože prohrát 1:0 by určitě nebyla ostuda. Když se nedaří, je dobře, že přijde velká ťafka. Lepší než pár malých.

Bylo pro vás překvapení, že jste dokázali bodovat devětkrát v řadě, z toho bylo dokonce osm vítězství a k tomu remíza v Humpolci?
Samozřejmě jsme na to ze začátku nemysleli. Ale potom se vzrůstajícím sebevědomím rostla chuť. On taky hodně velkou roli hrál los. My jsme ze začátku ze čtyř případů hráli třikrát venku. Pak jsme vyhráli v Jaroměřicích a dokázali porazit Herálec, o kterém se pomalu mluvilo, že byl skoro neporazitelný. Když takhle vzpomínám, tak takhle dlouhou úspěšnou sérii jsem nezažil ani v nejslavnějších dobách v Humpolci. Tam jsme vždycky vyhráli tak čtyřikrát pětkrát a pak přišla porážka.

Řada týmů vás řadila před startem do první pětky či čtyřky, včetně třeba Ždírce…
Tak to nevím proč. (smích) Já když jsem šel do Chotěboře, tak jsem věděl, že nás čeká delší proces. Nejdříve bylo potřeba naučit tým neprohrávat, a pak teprve začít vyhrávat. Pro nás bylo důležité gól nedostat. Dařilo se nám pak dávat první gól a tím jsme mohli potom upravit svou hru, jak potřebujeme. Najednou jsme se dostali na úroveň Jemnicka a Ždírce. Na první místo ztrácíme dva body, na druhé bod. Jsme před Humpolcem, to je pro nás dobrá vizitka a výzva zároveň.

Co tedy s ambicemi pro jarní část?
My jsme se dlouho ohlíželi za sebe, teď se díváme v tabulce před sebe. To jsou podstatně příjemnější problémy. Víme však, že vyskočit není problém, těžší je výkonnost udržet. Zejména po delší dobu. V podstatě jsme už ale zachránění, což byl hlavní cíl. Teď se zaměříme na herní nadstavbu. Chceme být fotbalovější a tvořivější než na podzim. To se k nám často přiklonilo štěstí, to ale je na druhou stranu potřeba.

Za pohodovým jarem půjdete se stejným kádrem, nebo už jsou v plánu posily?
Kádr bychom chtěli posílit. Při pohledu na tabulku je jasné, kde nás tlačí pata. Hledáme koncového hráče, to nás trápí. Samozřejmě by bylo lepší ho najít ve vlastních řadách. Pokud by měl ale přijít někdo nový, tak by to mělo být osvědčené jméno. Pro nás však už bude posilou, pokud budou k dispozici uzdravení Pospíšil, Jiří Hlaváček a Hanousek.

Říkáte, že chcete dostat do týmu větší herní kvalitu. Nebránilo jí však také špatné hřiště na podzim?
To samozřejmě překážkou je. Nikoho netěší hrát na špatné terénu, my jsme museli dva zápasy odkládat, hřiště bylo vytížené od dalších našich týmů. To se všechno projevilo. Naštěstí jsme se dokázali terénu lépe přizpůsobit než soupeř, ale výhodu v tom rozhodně hledat nejde. Teď však můžeme těžit z faktu, že se u nás dokončuje hřiště s umělou trávou. To využijeme už v zimní přípravě. Já obecně čekám, že mužstva, která mají velkou praxi na umělce, tak půjdou na jaře hodně nahoru.

FC Chotěboř
Umístění: 3. místo.
Bilance: 10 výher, 2 remízy, 4 prohry.
Skóre: 20:14.
Bodový zisk: 32 bodů.
Tabulka pravdy: 10 bodů.
Příznivá série: 9 zápasů bez prohry se ziskem 25 bodů při skóre 16:5.
Černá série: 4 zápasy bez vítězství při skóre 1:8.
Trenér: Josef Soural (16 zápasů).
Góly: 8 – Martin Somerauer (4 z PK). 2 – Filipský, Koutný, Kaplan, Bělovský. 1 – Ondráček, Pospíšil, Jiří Hlaváček, M. Odvářka.
Čistá konta: 8 – Vykoukal (1., 15., 4., 8., 10., 11., 13. a 16. kolo).
Hodnocení Deníku: Kdo by čekal, že Chotěboř začne tak špatně, a kdo by potom čekal, že Chotěboř skončí tak dobře. Dokázala se zvednout jak bájný fénix z popela a devítizápasovou šňůrou vyrazila všem dech. Sázela na výbornou defenzivu (ta propadla jen v Jemnici), málo produktivní ofenzivu táhl jen Martin Somerauer.
Známka Deníku: 2.