Michal Votava pochází z Přibyslavi, kde také s fotbalem začínal. „Kopal jsem v přípravce od první třídy. Kluky tehdy trénoval soused pan Škacha. Nějak se dali do řeči s tátou. Takže jsem to zkusil,“ vypráví o úplných začátcích. V mateřském klubu hrál jen do starších žáků. V posledním roce odešel do Havlíčkova Brodu, kde strávil dorostenecká léta. „S výjimkou půlroku, kdy jsem hrál v Novém Městě za Vrchovinu,“ upřesňuje.

Maximem v dospělých soutěžích se mu stala divize. Zahrál si ji ve Ždírci nad Doubravou. „Přišel jsem tam v roce 2011, strávil jsem tam čtyři sezony,“ říká Michal Votava. Jinak hrál doma v Přibyslavi, na půl sezony si odskočil i do Havlíčkovy Borové.

Fotbalisté Chotěboře byli loni na podzim v tabulce krajského přeboru na páté příčce.
Chotěboř lepí sestavu. V sezoně to snad bude lepší, neztrácí optimismus Plíšek

Na trenérskou dráhu se vydal už při studiu vysoké školy v Brně. „Studoval jsem obor kondiční trenér se zaměřením na fotbal a management sportu. V rámci povinných praxí jsem rok dělal trenéra u přípravek ve Zbrojovce,“ vypráví.

Pracoval se sedmiletými dětmi a u této věkové kategorie se nenašel. „Bylo to hodně těžké, psychicky náročné. Měl jsem úplně jiné představy o fotbalovém tréninku. Neustále jsme všechno několikrát opakovali. Trenéři mládeže mají můj velký obdiv,“ klaní se kolegům.

Přesto všechno ještě jednou do mládežnického fotbalu vstoupil. Po škole odjel do Anglie, už předtím kontaktoval svého bývalého trenéra Stanislava Dubna ohledně trenérské práce. „V Británii jsem netrénoval. Hrál jsem jen nedělní ligu. Když jsem se vrátil, ozval se mi Standa Duben s tím, jestli bych nechtěl trénovat v mládežnické akademii v Jihlavě,“ zmiňuje se o další štaci.

Dmitrij Prokopcov si na olympiádě zahrál před pěti lety.
V posilovně jsem drbnul do Djokoviče, vzpomíná na hry před pěti lety Prokopcov

U vysočinského dorostu vydržel rok, když působil na pozici kondičního trenéra. „Bavilo mě to, ale nestíhal jsem. Měl jsem ještě jedno zaměstnání, bylo to časově neúnosné,“ vysvětluje.

Proto si dal na čas pauzu, pomocnou ruku podal až svému mateřskému klubu. V Přibyslavi chtěl navázat na práci Františka Poláka. Za půl roku toho ale moc nestihl. „Přišel covid, skoro jsme nehráli. Nedá se říci, že bych týmu něco dal,“ je sebekritický.

Teď stojí před výzvou se jménem Ždírec nad Doubravou. „Možná jsme v přípravě nesehráli tolik zápasů, kolik by lidé čekali. V trénincích jsme ale nezaháleli, pořádně jsme do toho šlápli. Proto s napětím čekám, zda se to projeví na hřišti,“ uvedl Michal Votava.

Sázka na bývalé hráče? Nic nového
Vedení fotbalového klubu ve Ždírci nad Doubravou nerado sahá do neznáma. Platí to už dlouhé roky. Do pozice trenéra se obvykle posouvají bývalí hráči Dekory a nyní Tatranu. Byl to případ i Jiřího Kovárníka. Exligista, který v době své největší slávy nastupoval za Hradec Králové, přišel do výspy Vysočiny ukončit hráčskou kariéru, aby se rychle stal i trenérem. A trenérem úspěšným, své svěřence přivedl v roce 2003 do divize. Hráčské zkušenosti v klubu měl i Martin Slavík, který Tatran trénoval do června. Přijal sice nabídku Hlinska, kam to má kousek, ale ze Ždírce se mu lehce neodcházelo. „Strávil jsem tam roky. Budu tam na utkání stále jezdit,“ slíbil. V případě jeho následovníka padla volba na Michala Votavu celkem logicky. I on čtyři roky za Ždírec hrál. Vedení neodradil jeho věk. „Ano, je mladý, ale rozhodli jsme se, že mu dáme šanci. Zkušenosti už má dostatečné,“ vyjádřil se předseda klubu Vlastislav Legát.