V průvodním, kaligraficky psaném dopise, jehož zvětšená kopie dnes zdobí klubovnu nové zbrojnice borovských hasičů, se píše: „Kámen je z kopce vévodícího celému kraji přibyslavskému. Na kopci kostelík opěvaný našim Karlem Havlíčkem. Pod ním rodné místo jeho. V dálce rýsuje se nešťastné místo úmrtí Jana Žižky. Přejeme, by kámen ten byl úhelným kamenem našeho domu, v němž by Havlíčkovy zásady a neohroženost Žižkova byly domovem na prospěch českého lidu.”
Odkud byl památný kámen vylomen, dnes nikdo neví, pamětníci vymřeli. Ale hasičské hnutí v Borové žije.
Sbor kvůli mimořádné poloze obce k požárům a jiným tragédiím nestartuje často, ale zato udává tón společenskému životu.
„Hojně navštěvované jsou naše plesy, letos přišlo 360 lidí, a to Borová nemá tisícovku obyvatel,” počítá strojník, šestadvacetiletý Lukáš Kopecký. „Vyčistili jsme Borovou od starého železa svozem 26 tun kovového šrotu a na obou přibyslavských Pyrocarech naše polní kuchyně patřila k nejvyhledávanějším. Už teď se připravujeme na 5. září, to se u nás bude slavit 720. výročí první písemné zmínky o Borové, sjedou se rodáci a my jsme na svá bedra opět vzali celou starost o dobré jídlo a pití, není to žádná maličkost,” poznamenává Kopecký.
Náročnější údržba
A jak se mají věci ryze hasičské? Zbrojnice je nová, ale auto v garáži je staré - liazka s cisternou už dýchá 29 let. O to náročnější je údržba. Radek Málek dostal ve zbrojnici byt a než se po alarmu hasiči seběhnou, otevře vrata a nastartuje.
Může se vyjet hned, protože borovští hasiči namontovali rozvod vzduchu, aby jejich požární automobil byl pořád pod tlakem. V dramatech se počítá každá minuta. Koupeny nedávno byly čtyři zásahové obleky a patnáct členů výjezdové jednotky čeká na nové boty.
Ivo Havlík