Tam, na kruhové návsi, cesta obtáčí požární nádrž a dál už nevede.

Když 2. října 1944 přibyslavští četníci, jak o tom Deník nedávno psal, v místním hostinci Marie Němcové zastřelili generála Vojtěcha Lužu, osmi ranami proděravělé tělo ilegálního vůdce domácího odboje bylo položeno mezi stříkačku a hadice.

„Bydleli jsme v Hřišti a můj otec musel jako dobrovolný hasič ve zbrojnici přes noc hlídat Lužovy ostatky a také mrtvého pobočníka generála, poručíka Josefa Koreše. Tehdy ovšem ještě padlí nebyli identifikovaní a nikdo nevěděl, koho vlastně zastřelili,” vzpomíná Marta Slížová, která se vloni po čtyřiceti letech života u Dunaje vrátila k Sázavě, do svého rodiště.

Hasičský sbor v Hřišti byl založen v roce 1914, ale výbuch první světové války přerušil spolkovou činnost. O pět let později se začínalo znovu, velitelem byl zvolen Josef Votava, dědeček Jiřího Votavy, současného člena sboru. Josef Votava v roce 1920 začal psát dodnes zachovalou matriku členů. Kaligrafickým písmem zaznamenával nacionálie a rodinné poměry, ale také účast na školeních, při hašení požárů nebo čestnou stráž nad Žižkovou mohylou.

A zapisoval také důvod, proč hasič dal svému sboru vale. Od prozaického „opustil vesnici za svým povoláním”, až po diplomatické „pro nedorozumění s ostatními členy.”

Proč sbor opustil Václav Němec

Zcela mimořádná poznámka je u Václava Němce. Tento prastrýc Jiřího Votavy, byl náčelníkem hasičů - lezců, ale v roce 1941 ho gestapo zatklo pro blíže nespecifikovaný „politický přestupek”.

Tři roky je u tohoto jména pusto prázdno, až v roce 1944 do předtištěné rubriky Členem býti přestal dne, proč? jeho švagr vlastoručně poznamenal krutou zprávu: Umučen v Osvětimi. Detailně vedená Matrika členů činných je telegraficky stručným letopisem. Nejen hasičského sboru, ale také malebné vesničky na periferii města Přibyslav a na nejvýchodnějším výběžku Havlíčkobrodska.

Ivo Havlík