Antonín Profous v knize Místní jména v Čechách, jejich vznik a význam odmítá slovo Kunemil odvozovat od panovníka, který miloval kuny nebo kuní kůže.
Navzdory tomu, že v okolí jsou hojné české názvy měst a obcí, přiklání se k rozšifrování němčiny. „Druhý výklad by byl z německého Kunemühle - rodový i rodinný mlýn, nebo Kunen(n)muhle (Kunův mlýn). Občasnou změnu v Kunomil by bylo třeba vysvětlovat analogií např. s místním názvem Kozohlody.

Uvážíme-li, že se u naší vsi uvádějí v minulosti mlýny, dáme přednost výkladu tomuto,” je přesvědčen jazykovědec.

Připomeňme, že Bolech z Kunemile se zúčastnil čáslavského sněmu v roce 1440 a sňatkem jeho dcery Zdiny s Bohuslavem Leskovcem z Leskovce se tvrz dostala do rukou významného rodu Leskovců.

V roce 1520 ves prodali Čáslavi, ale o třicet let později dvůr zabrala královská komora a nabídla ho Trčkům z Lípy. Po prodeji Lipnice v roce 1561 si Kunemil přivlastnila Světlá nad Sázavou a tomuto městu ves patřila až do zrušení poddanství v roce 1848.

Žádnou pečeť neobjevil

Do počátku 90. let minulého století byla Kunemil místní částí Sázavky. Po zisku samostatnosti obecní samospráva usilovala o vlastní znak a prapor.
Obojí navrhl heraldik a vexikolog Miroslav Pavlů. Pátral v havlíčkobrodském archívu, ale žádnou kunemilskou pečeť neobjevil. Vyšel proto z erbovních znamení prvních vladyků - zobrazil černou divokou svini v červeném poli a ve zlatě mlýnském, tzv. palečné kolo. Historickému podobenství tak bylo učiněno zadost.

Ivo Havlík