S půlnočním požárem hasiči bojovali až do rána, kolik zachráněné pálenky potom prolili žárem vyprahlými hrdly, kronika neuvádí. To už sbor v Libici nad Doubravou měl za sebou prvních patnáct let práce.

Sedmadvacet lidí si 14. května 1883 přišlo plácnout. Dostavila se i honorace - baronka z Rittersteinu, velkostatkář Aurlie Bellot, baron Dobřenský z Chotěboře a „vysoce urozená paní” Alfred Gasttle.

Pět zlatých

Šlechta si spočítala, že ochrana majetku před živly vyjde nejlevněji podporou hasičského spolku. Každý pán, ale také kmán, položil na stůl 5 zlatých na přilby, žebříky a provazy. Voda se kohoutovi do chřtánu chrstala obecními džbery, až v září 1888 z pražského Smíchova dovezli čtyřkolovou stříkačku. Přes 120 let má v Libici domovské právo a není divu, že je vyšita na praporu.

Zbrojnici dnes dominuje jiná technika - především mohutná Tatra 815 s nádrží na 8 000 litrů vody. „Zastupitelstvo požární cisternu koupilo ve Šlapanově od Čepra proto, že Libice vlastní 190 ha lesa, ale rovněž s vědomím odpovědnosti za požární ochranu Železných hor, z naší strany jsme totiž jediní, kdo vlastní terénně zdatný vůz s více než dvojnásobnou kapacitou vody, než vozí běžné cisterny,” říká náměstek starosty sboru Vladimír Mrva.

Platí to, co kdysi napsal kronikář

V Libici nad Doubravou pořád platí to, co o místních hasičích před stoletím zapsal kronikář: „Chlapi se prostě scházeli, aby něco společného dělali”. Každý rok se koná ples, co tři roky slaví masopust, jara a podzim patří zabíjačce.

„Uplynulou sobotu jsme ze zbrojnice vyklidili techniku, aby si lidé měli kam sednout. Ovar, jitrnice a jelítka se vařila na chodníku v pěti pařácích, lidé u dobrého jídla prožili čím dál vzácnější pospolitost,” oceňuje tradiční hody starosta sboru Pavel Rutsch, v civilu libický poštmistr.

Ivo Havlík