Název v latinských textech zněl Bybrans, Pibrans, Przibram, v německých Kohl-Přibram. Dřívější české původní pojmenování bylo Příbram Uhlířská pod Hochštejnem.

„Jak je z názvu patrné, celá historie se nejvíce týká uhlířského tovaryšstva, které zde mělo svoje středisko. Uhlíři pálili v okolních lesích dřevěné uhlí a dováželi je převážně do Kutné Hory k hutím a do mincovny,” uvádí Velká encyklopedie měst a obcí ČR.

Podobný znak

Nejen název se měnil, ale také samosprávní postavení Uhelné Příbrami, o níž nejstarší písemný zápis pochází z roku 1355. V roce 1483 byla ves povýšena na městys, ale později znovu klesla na ves a zpět na městys se vrátila až 11. května 1795. Do proslulé bitvy na Bílé hoře Uhelná Příbram patřila protestantskému rodu Trčků z Lípy, po porážce českých stavů ves drželo několik katolických feudálů, posledními vlastníky celé vsi byli Dobřanští z Dobřenic, panství jim patřilo do roku 1889.

Obecní znak je až na drobné detaily velmi podobný erbu Havlíčkovy Borové. Oba tyto znaky totiž mají zobrazeny na červeném štítě stříbrného dvouocasého lva se zlatou korunou na hlavě. Uhelnopříbramský lev třímá v předních tlapách za topůrko sekeru bradatici, kdežto borovský klasickou sekerku. Borovský lev na rozdíl od příbramského stojí před částečně osekanou borovicí, příbramský lev se ještě listnatého stromu evidentně nedotkl.

Slované nebo snad severští Vikingové?

Také se vedou spory, zda bradatice s půlměsícovitou čepelí a oboustranně broušeným ostřím byla pracovním nástrojem Slovanů nebo Vikingů ze severu. Tak nebo onak, sloužila k opracování klád, trámů a latí pro stavbu lodí i obydlí.

Ivo Havlík